Tento text se zabývá neuchopitelností pravdy, která není totožná s předmětnou skutečností ani s pouhou shodou myšlení se skutečností, jak ji chápala tradiční řecká filosofie. Autor kritizuje toto pojetí jako nedostatečné a „první filosofickou vraždu“, která opomíjí skrytou, ale zásadní hebrejskou tradici. Text zkoumá pravdu jako něco, co se teprve rodí, jako „ještě-ne“ pravdy, které se odlišuje od jakéhokoli vnějšího projevu. Pravda není statický konstrukt, ale událost, otevřenost vůči tomu, co přichází. Zkoumá se také vztah subjektu k této nadcházející pravdě, její „místo“ v reflexi a její setkání s námi jako s něčím, co „nemáme“ v smyslu vlastnictví, ale co nás oslovuje a vyzývá. Důraz je kladen na nezbytnost nového myšlenkového základu pro Evropu, který nelze nalézt jen v minulosti, ale vyžaduje novou interpretaci starých tradic.
O nejsoucnosti pravdy (k otázce nepředmětné skutečnosti)
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ přípravné poznámky, česky, vznik: 29. 11. 1993 ◆ poznámka: české body k přednášce Über das Nicht-sein der Wahrheit. Zur Frage der Nicht-gegenständlichkeit und deren „Ortes“, vytvořené později – jako nabídka publikace do časopisu Listy
- jedná se o přípravu k tomuto výslednému dokumentu:
- Hejdánek, Ladislav → Štern, Jan
- Über das Nicht-Sein der Wahrheit. Zur Frage der Nicht-Gegenständlichkeit und deren „Ortes“
O nejsoucnosti pravdy (K otázce nepředmětné skutečnosti) [1993]
01 To, co stojí před a co je předhozeno (Gegenstand, Gegenwurf)
02 Epochální řecký vynález: pojmovost
03 První filosofická vražda v dějinách
04 „Zapomenutí na bytí“ jako ne-vědění o intencionálním předmětu a ne-chtění vědět o skutečném „předmětu“: svět mrtvých věcí
05 Soustředěná řecká tradice: pravda jako shoda
06 Otázka po místě pravdy
07 České navázání na hebrejskou tradici
08 Pravda jako základ toho, jak (věci) mají vpravdě být a jako to, co má být uskutečněno v podobě zvnějšnění
09 Odstup přicházející pravdy od každého druhu zvnějšnění
10 Filosofická změna orientace: otevřenost vůči pravdě, která se stává
11 Struktura události
12 Směr časového událostného dění: směr času
13 Ještě jednou k „místu“ pravdy: „ještě-ne“ pravdy
14 Proč nevítězí pravdy nyní a proč nevítězí definitivně?
15 Pravda jako „to pravé“ – a „pravdy“: proč se musí všechny naše pravdy vždy znovu odpovídat ve světle „té“ (jediné) pravdy?
16 Lze se spolehnout na pravdu, kterou „nemáme“, protože „není“ (jsoucí)?
17 Jak se lze s takovou ne-jsoucí pravdou setkat?
18 Struktura reflexe: její ek-statický moment (nebo fáze)
19 Subjekt a pravda
20 Pravda, která přichází a která nás oslovuje a vyzývá
(Skutečná přednáška se pak těchto bodů nedržela přesně v tomto pořadí.)
[v souboru nalezena ještě tato poznámka:]
01
Nezbytnost myšlenkového a duchovního základu rodící se „jednotné Evropy“: ten nemůže být hledán jen v minulosti, ba ani především v minulosti. I když se totiž v minulosti najde něco, nač téměř všichni navazovali, je zapotřebí nové interpretace. V našem případě (v otázce pravdy) je to zvlášť složité: nejrozšířenější (řecké) chápání pravdy (jako shody myšlení se skutečností) je nedržitelné, a na druhé straně ono hebrejské pojetí, které pronikalo téměř všude (s výjimkou teorie) zůstává po celou dobu vědomí (a teorii) převážně skryto.