Logika IX [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 12. 12. 1987
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika IX
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
225 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 14.12.87 - LOGOS a & PRAVDA 01 Vycházíme z předpokladu primárně událostného rázu veškerých jsoucen, přičemž fenomenálně se událost "dává" jako střída jsoucností. 02 Náš dvojí výchozí problém byl a jak jsou jednotlivé jsoucnosti spjaty, shromážděny v jediné jsoucno /jedinou, událost/ bez asistence zvenčí, b/ jak jsou jednotliuka vé jící se jsoucnosti spjaty, shromážděny subjektivně, tj. právě v přístupu zvenčí. 03 Předběžně a bez detailního rozboru, který jsme odsunuli na pozdější dobu, jsme se rozhodli zůstat jen u jakéhosi "krycího" názvu: "to shromaždující" jsme s odvoláním na /pravděpodobně/ původní význam řeckého LEGEIN začali nazývat LOGOS, a to pro obě roviny problematiky. 04 Svým východiskem a volbou metody přístupu jsme rozhodli ještě v jedné záležitosti: chceme se v pokusu o nový myšlenkový model skutečnosti vyvarovat omylů, k nimž vedla převážnou většinu dosavadního /evropského/ myšlení přednostní orientace na "nepravá" jsoucna. Právě naopak chce me svou pozornost upírat přednostně na událostné dění, tj. na jednotlivé vnitřně integrované událostné celky. 05 Protože se v této orientaci nemůžeme opřít o výsledky ani toho tzv. nejmodernějšího vědeckého bádání na úrovni kvant, elementárních částic, atomů ani molekul, ba dokonce jen velmi málo o bádání biologů, musíme vokky nevolky studovat povahu toho, co jsme nazvali LOGEM, na úrovni nám nejbližší, lépe řečeno na úrovni nám vlastní /ve shc dě ostatně s argumentací Pascalovou/. 06 Sdílíme proto přinejmenším prozatím soud mnoha novověkých myelitelů, že ze všech skutečností, s nimiž se ve světě a ve svém životě můžeme setkat a udělat s nimi "zkušenost", je LOGU nejbližší právě lidské myšlení. I když se to může ukázat jako starý předsudek /a řada moderních myslitelů je o tom vskutku přesvědčena/, můžeme s jistotou vycházen alespoň z toho, že se nám to tak jevá, a ponechat si výhradu pozdějších oprav. 07 Analýzou Descartovy formule "cogito ergo sum" jsme dospě li k nutnosti rozdlišení mezi ego cogitans cogitans' a mezi ego cogitans cogitatum', přičemž jsme zvláštní důraz položili na význam okolnosti, že výkon myšlenky je akce a že každou svou akcí se sám subjekt mění. 87-671 12. XII. 87 1
225 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 14.12.87 - LOGOS a & PRAVDA 01 Vycházíme z předpokladu primárně událostného rázu veškerých jsoucen, přičemž fenomenálně se událost "dává" jako střída jsoucností. 02 Náš dvojí výchozí problém byl a jak jsou jednotlivé jsoucnosti spjaty, shromážděny v jediné jsoucno /jedinou, událost/ bez asistence zvenčí, b/ jak jsou jednotliuka vé jící se jsoucnosti spjaty, shromážděny subjektivně, tj. právě v přístupu zvenčí. 03 Předběžně a bez detailního rozboru, který jsme odsunuli na pozdější dobu, jsme se rozhodli zůstat jen u jakéhosi "krycího" názvu: "to shromaždující" jsme s odvoláním na /pravděpodobně/ původní význam řeckého LEGEIN začali nazývat LOGOS, a to pro obě roviny problematiky. 04 Svým východiskem a volbou metody přístupu jsme rozhodli ještě v jedné záležitosti: chceme se v pokusu o nový myšlenkový model skutečnosti vyvarovat omylů, k nimž vedla převážnou většinu dosavadního /evropského/ myšlení přednostní orientace na "nepravá" jsoucna. Právě naopak chce me svou pozornost upírat přednostně na událostné dění, tj. na jednotlivé vnitřně integrované událostné celky. 05 Protože se v této orientaci nemůžeme opřít o výsledky ani toho tzv. nejmodernějšího vědeckého bádání na úrovni kvant, elementárních částic, atomů ani molekul, ba dokonce jen velmi málo o bádání biologů, musíme vokky nevolky studovat povahu toho, co jsme nazvali LOGEM, na úrovni nám nejbližší, lépe řečeno na úrovni nám vlastní /ve shc dě ostatně s argumentací Pascalovou/. 06 Sdílíme proto přinejmenším prozatím soud mnoha novověkých myelitelů, že ze všech skutečností, s nimiž se ve světě a ve svém životě můžeme setkat a udělat s nimi "zkušenost", je LOGU nejbližší právě lidské myšlení. I když se to může ukázat jako starý předsudek /a řada moderních myslitelů je o tom vskutku přesvědčena/, můžeme s jistotou vycházen alespoň z toho, že se nám to tak jevá, a ponechat si výhradu pozdějších oprav. 07 Analýzou Descartovy formule "cogito ergo sum" jsme dospě li k nutnosti rozdlišení mezi ego cogitans cogitans' a mezi ego cogitans cogitatum', přičemž jsme zvláštní důraz položili na význam okolnosti, že výkon myšlenky je akce a že každou svou akcí se sám subjekt mění. 87-671 12. XII. 87 1
====================
227 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Formule "cogito ergo sum" předpokládá výkon reflexe myslícího subjektu /'ego cogitans'/. Tímto výkonem mění subjekt sám sebe na dvojí cestě. První z nich je tak říkajíc "pří má", totiž subjekt tím, že myslí /reflektuje/, se stává subjektem myslícím, či lépe: já myslícím /ego cogitans, ego reflectens/. 09 Tím však, že ego cogitens myslí sebe, nestává se jen ego reflectens. Myslit znamená /držíme se evoopské linie myšlenkové/ nejen vykonat myšlenkový akt, nýbrž také konstituovat myšlený předmět /tzv. intencionální předmět/. Výkonecm aktu reflexe mění ego cogitans /ego reflectens/ sa mo sebe nejen přímo, ale také prostřednictvím sebeuchopení, sebepochopení, sebeuvědomění, tj. oklikou před konsti tuovaný intencionální předmět ego reflectens cogitatum. 10 Nemůže být sporu o tom, že égo reflextens cogitatum'se stává více nebo méně účinným nástrojem, jímž si člověk vě domě buduje /nebo spolubuduje/ a udržuje /nebo spoluudržuje svůj charakter a svou osobní kontinuitu. To však má své těžko překonávaná a těžko i překonatelné bariéry a meze v epoše, jejíž cogitase se ustavilo historicky jako předmětné myšlení a v této tradici se neustále upevňuje a zároveň vytěsňuje všechny náběhy myšlení jiného ty pu /anebo je zahání do jakýchsi rezervací, např. umění/. 11 Již mnohokrát jsme si tentativně vymezovali filosofické myšlení /spíš široce, ve smyslu "okolíčkování"/ jako systematickou principiální a kritickou reflexi. Řekli jsme si také, že reflexe je vpravdě /v tom smyslu, jak ji důvěrně známe/ možná teprve tam, kde mohl být ustaven přímo metodicky pro reflexi nezbytný odstup od sebe, bez něhož není žádného přístupu k sobě. Právě tímto svým rysem všal představuje reflexe neobyčejně výbušný, takříkajíc revolucionizující prvek myšlení. 12 Vynález pojmů a pojmového myšlení umožnil nejen rozvoj předmětného myšlení, ale musel také dříve nebo později vj provokovat reflexi tohoto typu myšlení, založenou v distanci od jeho předmětné omezenosti. Myšlení, které stojí a padá se schopností odstupu od čehokoliv a se schopnosti reflexe, na tomto odstupu založené, muselo jednou najít cestu odstupu a potom i nového kritického přístupu k sobě samému a k zpředmětňujícímu typu své pojmovosti. 13 Výsledkem nesčetnými reflexemi proniknutého a vždy znovu a nově pronikaného myšlení /jako aktivity/ bylo nejenom ego reflextens cogitatum /= zpředmětněné/, tedy tzv. mys87-672 12. XII. 87
227 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Formule "cogito ergo sum" předpokládá výkon reflexe myslícího subjektu /'ego cogitans'/. Tímto výkonem mění subjekt sám sebe na dvojí cestě. První z nich je tak říkajíc "pří má", totiž subjekt tím, že myslí /reflektuje/, se stává subjektem myslícím, či lépe: já myslícím /ego cogitans, ego reflectens/. 09 Tím však, že ego cogitens myslí sebe, nestává se jen ego reflectens. Myslit znamená /držíme se evoopské linie myšlenkové/ nejen vykonat myšlenkový akt, nýbrž také konstituovat myšlený předmět /tzv. intencionální předmět/. Výkonecm aktu reflexe mění ego cogitans /ego reflectens/ sa mo sebe nejen přímo, ale také prostřednictvím sebeuchopení, sebepochopení, sebeuvědomění, tj. oklikou před konsti tuovaný intencionální předmět ego reflectens cogitatum. 10 Nemůže být sporu o tom, že égo reflextens cogitatum'se stává více nebo méně účinným nástrojem, jímž si člověk vě domě buduje /nebo spolubuduje/ a udržuje /nebo spoluudržuje svůj charakter a svou osobní kontinuitu. To však má své těžko překonávaná a těžko i překonatelné bariéry a meze v epoše, jejíž cogitase se ustavilo historicky jako předmětné myšlení a v této tradici se neustále upevňuje a zároveň vytěsňuje všechny náběhy myšlení jiného ty pu /anebo je zahání do jakýchsi rezervací, např. umění/. 11 Již mnohokrát jsme si tentativně vymezovali filosofické myšlení /spíš široce, ve smyslu "okolíčkování"/ jako systematickou principiální a kritickou reflexi. Řekli jsme si také, že reflexe je vpravdě /v tom smyslu, jak ji důvěrně známe/ možná teprve tam, kde mohl být ustaven přímo metodicky pro reflexi nezbytný odstup od sebe, bez něhož není žádného přístupu k sobě. Právě tímto svým rysem všal představuje reflexe neobyčejně výbušný, takříkajíc revolucionizující prvek myšlení. 12 Vynález pojmů a pojmového myšlení umožnil nejen rozvoj předmětného myšlení, ale musel také dříve nebo později vj provokovat reflexi tohoto typu myšlení, založenou v distanci od jeho předmětné omezenosti. Myšlení, které stojí a padá se schopností odstupu od čehokoliv a se schopnosti reflexe, na tomto odstupu založené, muselo jednou najít cestu odstupu a potom i nového kritického přístupu k sobě samému a k zpředmětňujícímu typu své pojmovosti. 13 Výsledkem nesčetnými reflexemi proniknutého a vždy znovu a nově pronikaného myšlení /jako aktivity/ bylo nejenom ego reflextens cogitatum /= zpředmětněné/, tedy tzv. mys87-672 12. XII. 87
====================
229 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
lící subjekt /nahlížený prizmatem příslušného intencionálního předmětu/, nýbrž - a to je ta nová epochální skutečnost ego cogitens reflectum. Abychom světodějnou povahu této novinky lépe nahlédli, musíme si ukázat na roz díl mezi předmětným myšlením a mezi reflexí. 14 To bute tématem zvláštního večera. Na tomto místě musí stačit následující: reflexe je vždy reflexí nějaké akce; takovou akcí může být i myšlení, tedy také jiná reflexe. Tím, že se reflexe obrací k jiné akci /ev.k jiné reflexi, a je schopna na základě tentativní nebo metodické analýzy rozpoznat od sebe ty momenty reflektované akce, které jsou "spjaty" s cílem akce, od jiných komentů, spjatých naopak se subjektem akce, vztahuje se reflexe k oběma pólům akce, jak k jejímu "objektu", tak k jejímu "subjek tu". Předmětné myšlení však naproti tomu na "subjekt" akce zapomíná, každou myšlenku na něj vytěsňuje a snaží se o tzv. "objektivitu", v níž subjekt jakoby nehraje žádnou roli a je zatlačen do sféry "pouhé subjektivity". 15 Reflexe, která na základě kritického odstupu od tohoto historicky se rozvinuvšího a veškerou vědu opanovavšího předmětného myšlení je schopna je podrobit kritickému přezkoumání z distance, se nutně eo ipso ustavuje jako myšlení alespoň do jisté míry a třeba jen v počátsích 14,12. oné předmětné tradici se vymykající a její meze překračující. 16 zejména však takové reflexe, která se už nenechává omezovat na rámec předmětného myšlení, začíná být postupně schopná myslit "subjekt" nikoliv už tak, že jej zpředmětňuje, tj. nahlíží prizmatem předmětného myšlenkového modelu, nýbrž myslit jej jako "ne-předmět" a spoluzahaovat tak i na této významné cestě éru ne-předmětného myšlení. O tom však podrobněji později. 17 My se však nyní chceme zaměřit jiným směrem. Když se ego cogitans activum identifikuje /a to i prakticky, životně se svým myšleným modelem, totiž ego cogitans cogitatum, event. ego activum /morale etc./ cogitatum, vztahuje se k tomuto intencionálnímu předmětu /později ne-předmětn/ jako ke svému rozvrhu, orientačnímu plánu, tj. ke své normě, ke svému "má být". Tak se ve své "faktičnosti" vy chyluje jakoby vstříc své budoucnosti, která "ještě není a nechává tuto budoucnost víc nebo méně ovládnout dějící cí se přítomnost: nechá přítomnost, aby se řídila touto budoucností, chápanou jako to, co být má. 87-673 12. XII. 87
229 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
lící subjekt /nahlížený prizmatem příslušného intencionálního předmětu/, nýbrž - a to je ta nová epochální skutečnost ego cogitens reflectum. Abychom světodějnou povahu této novinky lépe nahlédli, musíme si ukázat na roz díl mezi předmětným myšlením a mezi reflexí. 14 To bute tématem zvláštního večera. Na tomto místě musí stačit následující: reflexe je vždy reflexí nějaké akce; takovou akcí může být i myšlení, tedy také jiná reflexe. Tím, že se reflexe obrací k jiné akci /ev.k jiné reflexi, a je schopna na základě tentativní nebo metodické analýzy rozpoznat od sebe ty momenty reflektované akce, které jsou "spjaty" s cílem akce, od jiných komentů, spjatých naopak se subjektem akce, vztahuje se reflexe k oběma pólům akce, jak k jejímu "objektu", tak k jejímu "subjek tu". Předmětné myšlení však naproti tomu na "subjekt" akce zapomíná, každou myšlenku na něj vytěsňuje a snaží se o tzv. "objektivitu", v níž subjekt jakoby nehraje žádnou roli a je zatlačen do sféry "pouhé subjektivity". 15 Reflexe, která na základě kritického odstupu od tohoto historicky se rozvinuvšího a veškerou vědu opanovavšího předmětného myšlení je schopna je podrobit kritickému přezkoumání z distance, se nutně eo ipso ustavuje jako myšlení alespoň do jisté míry a třeba jen v počátsích 14,12. oné předmětné tradici se vymykající a její meze překračující. 16 zejména však takové reflexe, která se už nenechává omezovat na rámec předmětného myšlení, začíná být postupně schopná myslit "subjekt" nikoliv už tak, že jej zpředmětňuje, tj. nahlíží prizmatem předmětného myšlenkového modelu, nýbrž myslit jej jako "ne-předmět" a spoluzahaovat tak i na této významné cestě éru ne-předmětného myšlení. O tom však podrobněji později. 17 My se však nyní chceme zaměřit jiným směrem. Když se ego cogitans activum identifikuje /a to i prakticky, životně se svým myšleným modelem, totiž ego cogitans cogitatum, event. ego activum /morale etc./ cogitatum, vztahuje se k tomuto intencionálnímu předmětu /později ne-předmětn/ jako ke svému rozvrhu, orientačnímu plánu, tj. ke své normě, ke svému "má být". Tak se ve své "faktičnosti" vy chyluje jakoby vstříc své budoucnosti, která "ještě není a nechává tuto budoucnost víc nebo méně ovládnout dějící cí se přítomnost: nechá přítomnost, aby se řídila touto budoucností, chápanou jako to, co být má. 87-673 12. XII. 87
====================
231 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
18 Naším záměrem bylo tedy ukázat, že a/ LOGOS má nezbytně určitou významnou roli nejenom ve sféře "ontologické" /jako to, co shromažduje a sjednocuje jsoucnosti v celek jsoucna/, ani jenom ve sféře subjektivity /jako to, co shromažduje a sjednocuje jednotlivé pereppce atd. v pozné ní a myšlenkovém uchopení/, ale také a zejména jako to, co shromažduje a sjednocuje "to, co má být" pro určité jsoucno, s tím, čím jsoucna ve své "fakticitě" jest /a přitom * tuto fakticitu nesmíme chápat redukovaně jako poslední okamžitou aktuální jsoucnost, nýbrž jako celou "historickou bázi reakční", jak říkal Driesch/. 19 Napětí mezi tím, "co jest" a "co má být" je třeba chápatpat jako napětí mezi budoucností, jaké vyplývá pouze z dosavadních trendů /setrvačností/, a budoucností, která každou kalkulaci na základě tendencí a trendů /odhadů z faktičnosti/ přesahuje a tím či oním směrem se jí vymyká. Předmětným předpokladem takového přesahu je průlina, umožňující kontingenci, nepředmětným "předpokladem" je ono "býti má", které ovšem na žádnou náhodnost ani kontingenci nelze redukovat /to je jen vnějškový fenomén/. 20 "To, co má být" resp. "to pravé" pro určitou událost, pri určité jsoucno atd. ovšem může a musí být prostředkováno LOGEM jako tím, co jednak sjednocuje to pravé samo, jednak umožňuje a zakládá sjednocení toho pravého s faktickým /tj. dějovým, historickým/ průběhem toho, pro co "to pravé" právě platí. Ale LOGOS nemůže zakládat samu pravost toho pravého. V tom smyslu není a nemůže být LOGOS ve své vševládnosti tou opravdu poslední, nejvyšší instancí, ale naopak musí být pro instanci ještě vyšší jednoduše "k dispozici", musí této nejvyšší instanci slouži a být jejím prostředníkem, případně tlumočníkem. 21 Tou poslední instancí, která je nutně nad LOGEM a v níž má LOGOS nejen svou normu, ale dokonce i svůj nejvlastnější bytostný základ, je PRAVDA. Pravda tu však nesmí bý být chápána jako neskrytost, neboť to, co "má být", nemá nikdy povahu neskrytosti, pokud neskrytost chápeme jako neskrytost jsoucího. Pravda není neskrytost, nýbrž je tím co se tjevuje, vyjevuje, ale co se vyjevuje skrze LOGOS, tedy nikoliv tak, že by ukazovala jsoucí celé a najednou, jak "jest". Právě ono "jest" jsoucího je jednak dvojznačné /jsoucnost x bytí/, jednak mnohoznačné /pro různé subjekty/, jednak významně rozporné a plné vnitřního pnutí /založeného na rozboru mezi, budoucností setrvačnosti 87-674 budoucností abu (
231 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
18 Naším záměrem bylo tedy ukázat, že a/ LOGOS má nezbytně určitou významnou roli nejenom ve sféře "ontologické" /jako to, co shromažduje a sjednocuje jsoucnosti v celek jsoucna/, ani jenom ve sféře subjektivity /jako to, co shromažduje a sjednocuje jednotlivé pereppce atd. v pozné ní a myšlenkovém uchopení/, ale také a zejména jako to, co shromažduje a sjednocuje "to, co má být" pro určité jsoucno, s tím, čím jsoucna ve své "fakticitě" jest /a přitom * tuto fakticitu nesmíme chápat redukovaně jako poslední okamžitou aktuální jsoucnost, nýbrž jako celou "historickou bázi reakční", jak říkal Driesch/. 19 Napětí mezi tím, "co jest" a "co má být" je třeba chápatpat jako napětí mezi budoucností, jaké vyplývá pouze z dosavadních trendů /setrvačností/, a budoucností, která každou kalkulaci na základě tendencí a trendů /odhadů z faktičnosti/ přesahuje a tím či oním směrem se jí vymyká. Předmětným předpokladem takového přesahu je průlina, umožňující kontingenci, nepředmětným "předpokladem" je ono "býti má", které ovšem na žádnou náhodnost ani kontingenci nelze redukovat /to je jen vnějškový fenomén/. 20 "To, co má být" resp. "to pravé" pro určitou událost, pri určité jsoucno atd. ovšem může a musí být prostředkováno LOGEM jako tím, co jednak sjednocuje to pravé samo, jednak umožňuje a zakládá sjednocení toho pravého s faktickým /tj. dějovým, historickým/ průběhem toho, pro co "to pravé" právě platí. Ale LOGOS nemůže zakládat samu pravost toho pravého. V tom smyslu není a nemůže být LOGOS ve své vševládnosti tou opravdu poslední, nejvyšší instancí, ale naopak musí být pro instanci ještě vyšší jednoduše "k dispozici", musí této nejvyšší instanci slouži a být jejím prostředníkem, případně tlumočníkem. 21 Tou poslední instancí, která je nutně nad LOGEM a v níž má LOGOS nejen svou normu, ale dokonce i svůj nejvlastnější bytostný základ, je PRAVDA. Pravda tu však nesmí bý být chápána jako neskrytost, neboť to, co "má být", nemá nikdy povahu neskrytosti, pokud neskrytost chápeme jako neskrytost jsoucího. Pravda není neskrytost, nýbrž je tím co se tjevuje, vyjevuje, ale co se vyjevuje skrze LOGOS, tedy nikoliv tak, že by ukazovala jsoucí celé a najednou, jak "jest". Právě ono "jest" jsoucího je jednak dvojznačné /jsoucnost x bytí/, jednak mnohoznačné /pro různé subjekty/, jednak významně rozporné a plné vnitřního pnutí /založeného na rozboru mezi, budoucností setrvačnosti 87-674 budoucností abu (