Logika X [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 18. 1. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika X
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
233 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 18.1.88 LOGOS a Pravda /2. verze/ ol v několika bodech se dotknu některých aspektů těch Husser lových pozic, jež charakterizují jeho "Idee der Phänomenologie", jíž jsme se zebývali po 4 večery před týdnem. Nechái vykládat Husserla, nechci jej ani vyvracet. Proste uvedu v konfrontaci s ním příslušné alternativy naše. 02 Husserl navazuje na Descarta, konkrétně na jeho Meditaee. Descartes začíná svou první meditaci tím, že zpozoroval, jak od svých prvních let přejímal od okolí spoustu chybných názorů a považoval je sa správné. Rozhodl se proto zbavit veškerých převzatých názorů a jednou konečně začít zcela znovu od základů. Za tím účelem se svobod ně pustil do likvidace, přesněji destrukce veškerých svých dosavadních názorů jako nejistých a pokusil se najít jistotu. 9 03 Povšimněme si dvou hlavních posunů, které problematizují a jak soudím znehodnocují toto východisko. D. zjištuje, že od nejútlejšíhe dětství přejal od jiných lidí mnoho nesprávného a mylného. Proto se chce zbavit všech převzatých názorů. A nakonec se rozhoduje pro destrukci vůbec všech svých názorů, tedy nejen převzatých. 1 04 Tento postup je psychologicky charakteristický pre davového nevzdělaného člověka, který nestačí na to, aby se řádně a po svém orientoval ve světě a je navíc líný se o to pokusit, zaujímá skeptický postoj nikoliv přesně zdůvodněný, nýbrž emocionální /většinou na základě svých komplexů a neuváženě generalizuje: politika je svinstvo. Nebo: "lidi jsou velký svině" /říká sládek/. 05 Reflexe, kterou by Husserl ještě zahrnulé do přirozeného myšlení, je nástrojem kritické kontroly, umožňující rozpoznávat mylné, falešné názory od platných /byt provizorně/, a provádění takové kontroly je zkušenost, významná pro celé další myšlení. Člověk si osvojuje celou řadu nej různějších kritérií, z nichž žádné není samo o sobě postačující. 06 To znamená, že se celou dobup pracuje s mnoha zkušenostmi, vlastními i převzatými, že kontrola se provádí v nesčetných konfrontacích mnoha převzatých informací i vlast. ních zjištění, a že sama snaha, najít nějakou základní, jednoduchou, zcela přístupnou a dále již žádné ověřování nepotřebující "absolutní danost", je založena na předpojetí a předsudku. 88-092 Pe před-
233 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 18.1.88 LOGOS a Pravda /2. verze/ ol v několika bodech se dotknu některých aspektů těch Husser lových pozic, jež charakterizují jeho "Idee der Phänomenologie", jíž jsme se zebývali po 4 večery před týdnem. Nechái vykládat Husserla, nechci jej ani vyvracet. Proste uvedu v konfrontaci s ním příslušné alternativy naše. 02 Husserl navazuje na Descarta, konkrétně na jeho Meditaee. Descartes začíná svou první meditaci tím, že zpozoroval, jak od svých prvních let přejímal od okolí spoustu chybných názorů a považoval je sa správné. Rozhodl se proto zbavit veškerých převzatých názorů a jednou konečně začít zcela znovu od základů. Za tím účelem se svobod ně pustil do likvidace, přesněji destrukce veškerých svých dosavadních názorů jako nejistých a pokusil se najít jistotu. 9 03 Povšimněme si dvou hlavních posunů, které problematizují a jak soudím znehodnocují toto východisko. D. zjištuje, že od nejútlejšíhe dětství přejal od jiných lidí mnoho nesprávného a mylného. Proto se chce zbavit všech převzatých názorů. A nakonec se rozhoduje pro destrukci vůbec všech svých názorů, tedy nejen převzatých. 1 04 Tento postup je psychologicky charakteristický pre davového nevzdělaného člověka, který nestačí na to, aby se řádně a po svém orientoval ve světě a je navíc líný se o to pokusit, zaujímá skeptický postoj nikoliv přesně zdůvodněný, nýbrž emocionální /většinou na základě svých komplexů a neuváženě generalizuje: politika je svinstvo. Nebo: "lidi jsou velký svině" /říká sládek/. 05 Reflexe, kterou by Husserl ještě zahrnulé do přirozeného myšlení, je nástrojem kritické kontroly, umožňující rozpoznávat mylné, falešné názory od platných /byt provizorně/, a provádění takové kontroly je zkušenost, významná pro celé další myšlení. Člověk si osvojuje celou řadu nej různějších kritérií, z nichž žádné není samo o sobě postačující. 06 To znamená, že se celou dobup pracuje s mnoha zkušenostmi, vlastními i převzatými, že kontrola se provádí v nesčetných konfrontacích mnoha převzatých informací i vlast. ních zjištění, a že sama snaha, najít nějakou základní, jednoduchou, zcela přístupnou a dále již žádné ověřování nepotřebující "absolutní danost", je založena na předpojetí a předsudku. 88-092 Pe před-
====================
235 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
07 Zmíněný předsudek je staréha data: filosofie je hned na svém počátku spjata s tázáním po ARCHÉ. Husserl chtěl na jít nový typ ARCHÉ. základním omylem tu však není sama tato okolnost, nýbrž to, že právě filosofická reflexe tu není provedena resp. prováděna dost důsledně a že nejde dost daleko. Chybí tu dotazování na ony předpoklay, na nichž je tázání po ARCHÉ vůbec možné. 08 Takové dotazování nás může ovšem vést různými směry a po různých cestách. Pro nás dnes /a vůbec tento rok/ je obzvlášt důležité si povšimnout toho, že reflexe je myšlen kový akt, prováděný v "elementu" či spíše ve světě" řeči, a tedy ve světě LOGU. Tady proti Husserlovi stavíme jiné pojetí reflexe, jímž mj. odmítáme možnost "absolutní reflexe", tj. absolutního nahlédnutí vlastní cogitatio, které by s enou cogitatio spadala v jedno, tedy aniž by takové reflexe představovala nový akt oproti tomu, co je nahlíženo. 09 Pojetí "absolutní reflexe" jakožto přímého /bezprostředního/ nahlédnutí, nazření, splývajícího s výkonem myšlen ky, cogiationis, se chce objjít nejen bez dalšího výkonu myšlenky, ale také bez prostřednictví LOGU, a to je právě to, co zcela odmítáme. Žádná THEORIA ani takto redukované není možná a neexistuje. 10 Naší tezí je ovšem něco, co nás vede ještě o krok nebo snad i více kroků dál. Kdyby byla možná reflexe v podobě absolutní sebedanosti, byla by taková sebedanost nutně mimo pravdu a omyl a nemohla by se stát základem celé další výstavby našeho poznání. Právě tak, jako muselo zůstat záhadou, jak je možný přechod od věčné, neměnné ARCHÉ ke světu změny, vznikání a zanikání, muselo by zůstat záhadou, jak je od absolutní sebedanosti možná cesta k danosti něčeho jiného, něčeho druhého /dokonce ik danosti intencionálního předmětu jako konstrukce/. Vysmívá-li se Husserl Descartovi a jeho argumentaci powwwmocí veracitas Dei, sám by se tomu nakonec nemohl vyhnou ti a musel by nakonec dospět k leibnizovské myšlence /adaptované/ prestabilizované a harmonizované zásobě intencionálních předmětů jako předmětných potencialit eventuelních možných/ intencionálních aktů všech jednotliv ců a všech příštích generací lidského rodu. 88-093 18. 1. 88
235 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
07 Zmíněný předsudek je staréha data: filosofie je hned na svém počátku spjata s tázáním po ARCHÉ. Husserl chtěl na jít nový typ ARCHÉ. základním omylem tu však není sama tato okolnost, nýbrž to, že právě filosofická reflexe tu není provedena resp. prováděna dost důsledně a že nejde dost daleko. Chybí tu dotazování na ony předpoklay, na nichž je tázání po ARCHÉ vůbec možné. 08 Takové dotazování nás může ovšem vést různými směry a po různých cestách. Pro nás dnes /a vůbec tento rok/ je obzvlášt důležité si povšimnout toho, že reflexe je myšlen kový akt, prováděný v "elementu" či spíše ve světě" řeči, a tedy ve světě LOGU. Tady proti Husserlovi stavíme jiné pojetí reflexe, jímž mj. odmítáme možnost "absolutní reflexe", tj. absolutního nahlédnutí vlastní cogitatio, které by s enou cogitatio spadala v jedno, tedy aniž by takové reflexe představovala nový akt oproti tomu, co je nahlíženo. 09 Pojetí "absolutní reflexe" jakožto přímého /bezprostředního/ nahlédnutí, nazření, splývajícího s výkonem myšlen ky, cogiationis, se chce objjít nejen bez dalšího výkonu myšlenky, ale také bez prostřednictví LOGU, a to je právě to, co zcela odmítáme. Žádná THEORIA ani takto redukované není možná a neexistuje. 10 Naší tezí je ovšem něco, co nás vede ještě o krok nebo snad i více kroků dál. Kdyby byla možná reflexe v podobě absolutní sebedanosti, byla by taková sebedanost nutně mimo pravdu a omyl a nemohla by se stát základem celé další výstavby našeho poznání. Právě tak, jako muselo zůstat záhadou, jak je možný přechod od věčné, neměnné ARCHÉ ke světu změny, vznikání a zanikání, muselo by zůstat záhadou, jak je od absolutní sebedanosti možná cesta k danosti něčeho jiného, něčeho druhého /dokonce ik danosti intencionálního předmětu jako konstrukce/. Vysmívá-li se Husserl Descartovi a jeho argumentaci powwwmocí veracitas Dei, sám by se tomu nakonec nemohl vyhnou ti a musel by nakonec dospět k leibnizovské myšlence /adaptované/ prestabilizované a harmonizované zásobě intencionálních předmětů jako předmětných potencialit eventuelních možných/ intencionálních aktů všech jednotliv ců a všech příštích generací lidského rodu. 88-093 18. 1. 88
====================
237 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
týdnem uve11 v tomto ohledu znamená Husserl /jak jsem před di v diskusi/ krok zpět za Kanta /přesněji: před kanta/, nebot Kant chtěl prokázat, že rozum není naprosto závislý na zkušenosti, ale že je sám aktivní, iniciativní, spontánní. Husserl byl tak ovlivněn empirismem, že rozumu nedovedl přiznat víc spontaneity než Kant, nýbrž daleko méně. Pro Kanta apriori je jakýmsi instrumentem, jímž rozum zpracovává cheos empirických dat. Pro Husserla má rozum jen jedinou možnost, vybírat z potenciálních daností, kombinovat je a aktualizovat v cogitationes. 12 Jak se věc klade nám ? Jsme schopni jít od Kanta naopak kupředu a pochopit aktivitu rozumu jako iniciativnější a spontánnější, než jak to dokázal sám Kant ? Protože uznáváme Husserlovu kritiku psychologismu a biologismu, musíme veškerou pozornost a veškerý důraz zaměřit nikoliv na akty myšlení, nýbrž na intencionální předměty. Ze současné situace filosofického myšlení, které zůstává ještě nadále ponořeno do éry, kterou nazýváme érou předmětného myšlení, musíme základního obratu dosáhnout právě tam, kde je předmětné myšlení nejsilnější a nejmocnější, ne tak, že se jeho nejsilnějším místům a pozicím vyhneme a zaměříme se na jeho slabiny. 13 Když jsme tohle rozhodli, tak se řečení už podává samo. Nepodává se sice jake nepochybné a jisté, ale jako nahléd nutelný experiment. Průkaz iniciativy a spontánnosti rozumu resp. vůbec myšlení /jako možnosti/ musí být proveder ve sféře resp. na aféře intencionálních objektů. To znamená, že intencionální objekty pojmeme jako výtvory, konstrukty myšlení. A dotazování po tom, co je našemu vědomí či myšlení "absolutně dáno" budeme interpretovat jako dotazování po tom, co myšlení nejprve samo konstruovalo a o čem potem nepodloženě a hluboce mylně spekuluje jako o tom, co je vědomí s myšlení "dáno" a co vědomí a myšlení jen přijímá, akceptuje a snad poněkud vyjasňuje, vyčeřuje /viz Leibniz/. S 14 Tím odmítáme jakoukoli tzv. "absolutní sebedanost" jako pevný základ všeho dalšího poznávání a ukazujeme na jeho myšlenkovou podmíněnost, tj. na jeho myšlenkové předpoklady. A zároveň tyto předpoklady prohlašujeme za vadné a neplatné. Později se však musíme zabývat možnou námitkou, zda naše vlastní spekulace o LOGU nepočítá zase jenom s nějakou novou "sebedaností". 18. 1. 88 88-084
237 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
týdnem uve11 v tomto ohledu znamená Husserl /jak jsem před di v diskusi/ krok zpět za Kanta /přesněji: před kanta/, nebot Kant chtěl prokázat, že rozum není naprosto závislý na zkušenosti, ale že je sám aktivní, iniciativní, spontánní. Husserl byl tak ovlivněn empirismem, že rozumu nedovedl přiznat víc spontaneity než Kant, nýbrž daleko méně. Pro Kanta apriori je jakýmsi instrumentem, jímž rozum zpracovává cheos empirických dat. Pro Husserla má rozum jen jedinou možnost, vybírat z potenciálních daností, kombinovat je a aktualizovat v cogitationes. 12 Jak se věc klade nám ? Jsme schopni jít od Kanta naopak kupředu a pochopit aktivitu rozumu jako iniciativnější a spontánnější, než jak to dokázal sám Kant ? Protože uznáváme Husserlovu kritiku psychologismu a biologismu, musíme veškerou pozornost a veškerý důraz zaměřit nikoliv na akty myšlení, nýbrž na intencionální předměty. Ze současné situace filosofického myšlení, které zůstává ještě nadále ponořeno do éry, kterou nazýváme érou předmětného myšlení, musíme základního obratu dosáhnout právě tam, kde je předmětné myšlení nejsilnější a nejmocnější, ne tak, že se jeho nejsilnějším místům a pozicím vyhneme a zaměříme se na jeho slabiny. 13 Když jsme tohle rozhodli, tak se řečení už podává samo. Nepodává se sice jake nepochybné a jisté, ale jako nahléd nutelný experiment. Průkaz iniciativy a spontánnosti rozumu resp. vůbec myšlení /jako možnosti/ musí být proveder ve sféře resp. na aféře intencionálních objektů. To znamená, že intencionální objekty pojmeme jako výtvory, konstrukty myšlení. A dotazování po tom, co je našemu vědomí či myšlení "absolutně dáno" budeme interpretovat jako dotazování po tom, co myšlení nejprve samo konstruovalo a o čem potem nepodloženě a hluboce mylně spekuluje jako o tom, co je vědomí s myšlení "dáno" a co vědomí a myšlení jen přijímá, akceptuje a snad poněkud vyjasňuje, vyčeřuje /viz Leibniz/. S 14 Tím odmítáme jakoukoli tzv. "absolutní sebedanost" jako pevný základ všeho dalšího poznávání a ukazujeme na jeho myšlenkovou podmíněnost, tj. na jeho myšlenkové předpoklady. A zároveň tyto předpoklady prohlašujeme za vadné a neplatné. Později se však musíme zabývat možnou námitkou, zda naše vlastní spekulace o LOGU nepočítá zase jenom s nějakou novou "sebedaností". 18. 1. 88 88-084
====================
239 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
15 Na tuto námitku můžeme předběžně odpovědět poukazem k tomu, že "je výsadou LOGU /přesněji myšlení-LOGU/ hledat to pravé v distanci a z distance". V tom smyslu můžeme pojetí absolutní sebedanosti dějinně zařadit jako relikt mytického způsobu myšlení, kde distance není možná a kde prostředkem i cílem je identifikace, ztotožnění myšleného a myslícího. /viz "Život a slovo", s.91/ 16 V celých dosavadních dějinách lidského vědomí a myšlení nebylo zatím nalezeno nic, co by dovolovale přesŕji a přísněji podrobit nějaký "předmět" bedlivému zkoumání než právě předmětně-pojmové myšlení. Kant tuto věc neobyčejně precizně vyjádřil jednak svou tezí, že rozum poznává ve věcech to, co tam sám nejprve vložil, jednak svou druhou tezí, že ve vědách je tolik vědeckosti, kolik tam je matematiky. Nic není přesnější než matemati* ka, a matematika je tak přesná právě proto, že je naším výtvorem, a to takovým, že postup vytváření či výstavby můžeme sledovat krok za kroken anebo - v případě matematických intuicí můžeme vykonstruovat vždyoky uměle postup, jímž oprávněnost takové intuice můžeme bud přímo nebo nepřímo prokázat. 17 Spjatost popblému myšlenkových postupů s naší letošní ústřední otázkou po LOGU je zřejmá a už jsme o ní mluvili. Naproti tomu není vůbec jasné, jakou úlohu má LOGOS ve sféře intencionálních předmětů. A už vůbec se zdá, že Jsme ztratili z dohledu ono nové téma, jemuž jsme se X dnes chtěli poprvé, ale nikoliv naposled věnovat, totiž XXX otázce vztahu mezi LOGEM a pravdou. V matematice vůbec. nejde slespoň se tak všeobecně má za to - o žádnou pravdivost, nýbrž jen o logickou správnost. My si sice ukážeme, že to tak docela není pravda, ale až později. Jedna věc je zřejmá: jestliže myšlení vymýšlí své předměty, jestliže je samo konstruuje a pak se jimi dále zabývá, nemá to nic společného se "skutečností", jak se tomu obvykle rozumí. A pravda se liší od logické bezesporne nosti právě tím, že se ke skutečnosti nějak vztahuje, že se skutečnosti týká. Prastaré tradice, téměř časově koextensivní s filosofií samotnou, chápe pravdu jako shodu myšlení se skutečností. Proto nešín příštím tématem bude právě tato předpokládaná shoda a případně povaha této shody. /Přečtěte si na přípravu začátek Heideggerovy studie "Vom Wesen der wahrheit"./ 18. 1. 88 88-095
239 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
15 Na tuto námitku můžeme předběžně odpovědět poukazem k tomu, že "je výsadou LOGU /přesněji myšlení-LOGU/ hledat to pravé v distanci a z distance". V tom smyslu můžeme pojetí absolutní sebedanosti dějinně zařadit jako relikt mytického způsobu myšlení, kde distance není možná a kde prostředkem i cílem je identifikace, ztotožnění myšleného a myslícího. /viz "Život a slovo", s.91/ 16 V celých dosavadních dějinách lidského vědomí a myšlení nebylo zatím nalezeno nic, co by dovolovale přesŕji a přísněji podrobit nějaký "předmět" bedlivému zkoumání než právě předmětně-pojmové myšlení. Kant tuto věc neobyčejně precizně vyjádřil jednak svou tezí, že rozum poznává ve věcech to, co tam sám nejprve vložil, jednak svou druhou tezí, že ve vědách je tolik vědeckosti, kolik tam je matematiky. Nic není přesnější než matemati* ka, a matematika je tak přesná právě proto, že je naším výtvorem, a to takovým, že postup vytváření či výstavby můžeme sledovat krok za kroken anebo - v případě matematických intuicí můžeme vykonstruovat vždyoky uměle postup, jímž oprávněnost takové intuice můžeme bud přímo nebo nepřímo prokázat. 17 Spjatost popblému myšlenkových postupů s naší letošní ústřední otázkou po LOGU je zřejmá a už jsme o ní mluvili. Naproti tomu není vůbec jasné, jakou úlohu má LOGOS ve sféře intencionálních předmětů. A už vůbec se zdá, že Jsme ztratili z dohledu ono nové téma, jemuž jsme se X dnes chtěli poprvé, ale nikoliv naposled věnovat, totiž XXX otázce vztahu mezi LOGEM a pravdou. V matematice vůbec. nejde slespoň se tak všeobecně má za to - o žádnou pravdivost, nýbrž jen o logickou správnost. My si sice ukážeme, že to tak docela není pravda, ale až později. Jedna věc je zřejmá: jestliže myšlení vymýšlí své předměty, jestliže je samo konstruuje a pak se jimi dále zabývá, nemá to nic společného se "skutečností", jak se tomu obvykle rozumí. A pravda se liší od logické bezesporne nosti právě tím, že se ke skutečnosti nějak vztahuje, že se skutečnosti týká. Prastaré tradice, téměř časově koextensivní s filosofií samotnou, chápe pravdu jako shodu myšlení se skutečností. Proto nešín příštím tématem bude právě tato předpokládaná shoda a případně povaha této shody. /Přečtěte si na přípravu začátek Heideggerovy studie "Vom Wesen der wahrheit"./ 18. 1. 88 88-095