Logika XIV [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 21. 3. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika XIV
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
251 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 21.3.88 LOGOS v dějinách a otázka pravdy 01 od dob Hegelových je evropské myšlení konfrontováno s myš. lenkou "rozumu v dějinách". I když se Hegel výslovně odvo lává na Anaxagorův NOYS /2872,8.37/, jde zjevně o okruh otázek, spadajících do oboru našeho zkoumání působení LOGU. Aniž bychom svůj výklad podřídili polemickým cílům, pomýšlíme jím poskytnout základ pro pozdější důkladnější kritiku pojetí Heglova. 02 Až dosud jsme si ukázali, že LOGOS je zjevně nezbytným garantem vnitřní integrity pravých jsoucen /pravých událostí/ protože právě tato vnitřní integrita je nejnápadnější u živých bytostí, které se rodí, rostou a posléze umírají, můžeme s odvoláním na Empedokla, který proti sobě jako protivy klade FYSIS a THANATOS, a na řeckou etymologii, která FYSIS odvozuje od FYEIN resp. FYES THAI, ustavit filosofickou disciplínu, která bude zkoumat povahu pravých jsoucen, jako filosofickou fyziku, eventuelně jako filosofickou fyziologii /ve shodě s tím, jak byli souhrnně označováni první presokratici/. 21.18 (75) 03 Dále jsme si ukázali, že LOGOS je rovněž nezbytným garante tem schopnosti vědomí resp. myšlení se organizovat, shromáždit a koncentrovat pomocí pojmů tak, aby bylo schopno v různých dobách a souvislostech mínit totéž a aby se lidé spolu mohli domluvit tak, že rovněž budou mínit totéž. Filosofická disciplína, která zkoumá povahu takto organizovaného myšlení, a to jako aktů vědomí či myšlení, stejně jako intencionálních konstruktů /"předmětů"/ těchto aktů, je filosofická logologie, která spolu s filosofickou fyziologií náleží jako subdisciplína do oboru filosofické logiky. 04 Nesnadnou otázkou je, zda se LOGOS může uplatňovat (a jak) tam, kde nejde ani o pravá jsoucna /pravé události/, ani o akce pravých jsoucen /jakožto subjektů/, nýbrž o sféru jsoucen zřejmě nepravých, jakými jsou např. historické děje. Nesnadnost této otázky není její vnitřní, vlastní obtížností, nýbrž má svůj původ v tradičním nesprávném měšlenkovém přístupu, tj. v převládajících předsudcích. Jedním z nejzávažnějších je organické chápání lidských společenství, ev. celé společnosti /omyl tkví v předpokladu jejich transcendence, zejména časové/. 21. III. 88
251 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 21.3.88 LOGOS v dějinách a otázka pravdy 01 od dob Hegelových je evropské myšlení konfrontováno s myš. lenkou "rozumu v dějinách". I když se Hegel výslovně odvo lává na Anaxagorův NOYS /2872,8.37/, jde zjevně o okruh otázek, spadajících do oboru našeho zkoumání působení LOGU. Aniž bychom svůj výklad podřídili polemickým cílům, pomýšlíme jím poskytnout základ pro pozdější důkladnější kritiku pojetí Heglova. 02 Až dosud jsme si ukázali, že LOGOS je zjevně nezbytným garantem vnitřní integrity pravých jsoucen /pravých událostí/ protože právě tato vnitřní integrita je nejnápadnější u živých bytostí, které se rodí, rostou a posléze umírají, můžeme s odvoláním na Empedokla, který proti sobě jako protivy klade FYSIS a THANATOS, a na řeckou etymologii, která FYSIS odvozuje od FYEIN resp. FYES THAI, ustavit filosofickou disciplínu, která bude zkoumat povahu pravých jsoucen, jako filosofickou fyziku, eventuelně jako filosofickou fyziologii /ve shodě s tím, jak byli souhrnně označováni první presokratici/. 21.18 (75) 03 Dále jsme si ukázali, že LOGOS je rovněž nezbytným garante tem schopnosti vědomí resp. myšlení se organizovat, shromáždit a koncentrovat pomocí pojmů tak, aby bylo schopno v různých dobách a souvislostech mínit totéž a aby se lidé spolu mohli domluvit tak, že rovněž budou mínit totéž. Filosofická disciplína, která zkoumá povahu takto organizovaného myšlení, a to jako aktů vědomí či myšlení, stejně jako intencionálních konstruktů /"předmětů"/ těchto aktů, je filosofická logologie, která spolu s filosofickou fyziologií náleží jako subdisciplína do oboru filosofické logiky. 04 Nesnadnou otázkou je, zda se LOGOS může uplatňovat (a jak) tam, kde nejde ani o pravá jsoucna /pravé události/, ani o akce pravých jsoucen /jakožto subjektů/, nýbrž o sféru jsoucen zřejmě nepravých, jakými jsou např. historické děje. Nesnadnost této otázky není její vnitřní, vlastní obtížností, nýbrž má svůj původ v tradičním nesprávném měšlenkovém přístupu, tj. v převládajících předsudcích. Jedním z nejzávažnějších je organické chápání lidských společenství, ev. celé společnosti /omyl tkví v předpokladu jejich transcendence, zejména časové/. 21. III. 88
====================
253 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
05 V přenáškách zim.sem.1937-38 prokazuje Heidegger, že tradiční pojetí, jako by pravda byla problémem logiky, je ne správné a že je třeba chápat pravdu jako základní problém filosofický. V daném kontextu má tento Heideggerův čin menší význam, než by se na první pohled zdálo: zachraňuje pravdu jako legitimní filosofické téma, nebot logika se z filosofických vazeb emancipovala a ustavila se jako dis ciplína vědecká, tedy nefilosofická. Když však důsledně obnovíme logiku jako filosofickou disciplínu, musíme otáz ku položenou Heideggerem řešit znovu přesahuje problém pravdy možnosti filosofické logiky? Jestliže ano, pak nutně přesahuje možnosti samotné filosofie, jestliže je pravda, že každá filosofická disciplína obsahuje filosofii celou. 06 Jaký smysl by mohlo mít tvrzení, že pravda se jako problém vymyká filosofickým možnostem? A tady se vrátíme k svému vlastnímu tématu. Pamatujete se snad, jak jsme koncem lis topadu a maňánk potom v polovině prosince hovořili o nutnosti ego activum, aby se konstituovalo jako ego morale. Ukázali jsme si předběžně nutnost jakési nové intervence LOGU jakožto sjednocujícího realitu s ideálem, faktický život s normou, životní běh s životním posláním atd. A tehdy jsme řekli také, že zvláštním problémem je povaha samotného ideálu, hormy, poslání, závazku, a poukázali jsme na předcházející ročník o etice, kde jsme kritizovaX li moderní tendenci redukovat či desinterpretovat takovou normu jako pouhý subjektivní projekt a tím jako záležitos tost volby. Kdyby něco takového bylo přijatelné, předpoklad, že pravda jako problém se vymyká filosofickým možnostem, by pozbyl smyslu. 07 Tehdy jsme si také řekli, že LOGOS, který by měl sjednoco vat a shromaždovat uprostřed rozdělujícího napětí mezi tím, co jest, a tím, co má být, se ukáže být pouze prostředníkem a nikoliv vlastním vykonavatelem onoho sjednocování a shromaždování v celek a v integritu / 18/, a že to je sjednocování, který z podstaty věci znamená vždy me tabasis eis allo genos /ovšem nikoliv jako lidskou chybu, a které je vposledu neseno pravdou. A později jsme si alespoň předběžně naznačili, že pravda si sice LOGU používá jako prostředníka a "oslovuje" člověka skrze LOGOS, že však je vyšší skutečností, vyšší instancí, samotným LOGEM neuchopitelnou - a tím neuchopitelnou také samotnou filosofií. 21. III. 88
253 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
05 V přenáškách zim.sem.1937-38 prokazuje Heidegger, že tradiční pojetí, jako by pravda byla problémem logiky, je ne správné a že je třeba chápat pravdu jako základní problém filosofický. V daném kontextu má tento Heideggerův čin menší význam, než by se na první pohled zdálo: zachraňuje pravdu jako legitimní filosofické téma, nebot logika se z filosofických vazeb emancipovala a ustavila se jako dis ciplína vědecká, tedy nefilosofická. Když však důsledně obnovíme logiku jako filosofickou disciplínu, musíme otáz ku položenou Heideggerem řešit znovu přesahuje problém pravdy možnosti filosofické logiky? Jestliže ano, pak nutně přesahuje možnosti samotné filosofie, jestliže je pravda, že každá filosofická disciplína obsahuje filosofii celou. 06 Jaký smysl by mohlo mít tvrzení, že pravda se jako problém vymyká filosofickým možnostem? A tady se vrátíme k svému vlastnímu tématu. Pamatujete se snad, jak jsme koncem lis topadu a maňánk potom v polovině prosince hovořili o nutnosti ego activum, aby se konstituovalo jako ego morale. Ukázali jsme si předběžně nutnost jakési nové intervence LOGU jakožto sjednocujícího realitu s ideálem, faktický život s normou, životní běh s životním posláním atd. A tehdy jsme řekli také, že zvláštním problémem je povaha samotného ideálu, hormy, poslání, závazku, a poukázali jsme na předcházející ročník o etice, kde jsme kritizovaX li moderní tendenci redukovat či desinterpretovat takovou normu jako pouhý subjektivní projekt a tím jako záležitos tost volby. Kdyby něco takového bylo přijatelné, předpoklad, že pravda jako problém se vymyká filosofickým možnostem, by pozbyl smyslu. 07 Tehdy jsme si také řekli, že LOGOS, který by měl sjednoco vat a shromaždovat uprostřed rozdělujícího napětí mezi tím, co jest, a tím, co má být, se ukáže být pouze prostředníkem a nikoliv vlastním vykonavatelem onoho sjednocování a shromaždování v celek a v integritu / 18/, a že to je sjednocování, který z podstaty věci znamená vždy me tabasis eis allo genos /ovšem nikoliv jako lidskou chybu, a které je vposledu neseno pravdou. A později jsme si alespoň předběžně naznačili, že pravda si sice LOGU používá jako prostředníka a "oslovuje" člověka skrze LOGOS, že však je vyšší skutečností, vyšší instancí, samotným LOGEM neuchopitelnou - a tím neuchopitelnou také samotnou filosofií. 21. III. 88
====================
255 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Protože naše argumentace zatím příliš závisí na koncepci vztahu jednotlivých filosofických disciplín k filosofii jako celku, musíme se pokusit tento moment obejít /ostatně jsme jiný typ argumentace už porůznu několikrát naznači li/. Pravdu chápeme jako ryzí nepředmětnost. Dosavadní filosofická tradice byla a dosud je spjata s tzv. předmětným myšlením. Předmětně myslící filosofie proto nemůže chápat pravdu leč nesprávně, tj. tak, že z ní dělá předmětnou záležitost, event. přímo předmět. Předpokládejme však revizi či rekonstrukci filosofie ve smyslu rozšíření její metodické práce s myšlenkovými intencemi z intencí výhradně předmětných i na intence nepředmětné. Bude-li tento předpoklad splněn, můžeme se nadále tázat: zůstane i potom takto rekonstruovaná filosofie neschopná učinit problém pravdy svým problémem, a dokonce svým základním problémem? 09 Takto formulovaná otázka spadá v jedno s jinou otázkou: ukáže se LOGOS jako schopný organizátor také v případě sjednocování nepředmětných intencí? Podaří se nepředmětné intence vědomí a myšlení zorganizovat podobně, jako se to pojmovému myšlení řeckého typu zdařilo s intencemi pře předmětnými ? Negativní tvrzení lze těžko prokazovat; nakonec se jako rožodující ukáže, zdaří-li se to nějakému mysliteli nebo nějaké myšlenkové epoše v budoucnosti nebo nezdaří. Na tomto místě bych chtěl alespoň předběžně nadhodit možnost, s níž už máme nějaké zkušenosti a která by la porůznu učiněna předmětem různých reflexí celou řadou myslitelů. To, co se pokusím ukázat, nemusí být a asi doopravdy nebude jediným a všechny možnosti vyčerpávajícím způsobem, jak si pravda může užít prostřednictví LOGU, aniž mu byla vydána bezbranně všane v důsledku jeho monopolního tlumočnického resp. vůbec zprostředkujícího posta vení. 10 Odvolám se na Heideggera v jednom bodě: "Das Wahre bedeutet uns da jenes, wofür wir leben und sterben. Dieses wahre ist "die Wahrheit"." /5292, s.28./ žít a umírat to je vyhrazeno tomu, co má FYSIS /ev. co je FYSIS/. FYSIS předpokládá již shromaždující práci LOGU. Tak, jako a problematika LOGU přesahuje filos.fyziologii a představuje problematiku meta-fyziologickou, tak problém pravdy přesahuje obor ffické logiky /logologie/ a představuje 'problém' metalogický /metalogologický/. Nepřesahuje tím eo ipso myšlenkové možnosti samotné filosofie? 21. III. 88
255 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Protože naše argumentace zatím příliš závisí na koncepci vztahu jednotlivých filosofických disciplín k filosofii jako celku, musíme se pokusit tento moment obejít /ostatně jsme jiný typ argumentace už porůznu několikrát naznači li/. Pravdu chápeme jako ryzí nepředmětnost. Dosavadní filosofická tradice byla a dosud je spjata s tzv. předmětným myšlením. Předmětně myslící filosofie proto nemůže chápat pravdu leč nesprávně, tj. tak, že z ní dělá předmětnou záležitost, event. přímo předmět. Předpokládejme však revizi či rekonstrukci filosofie ve smyslu rozšíření její metodické práce s myšlenkovými intencemi z intencí výhradně předmětných i na intence nepředmětné. Bude-li tento předpoklad splněn, můžeme se nadále tázat: zůstane i potom takto rekonstruovaná filosofie neschopná učinit problém pravdy svým problémem, a dokonce svým základním problémem? 09 Takto formulovaná otázka spadá v jedno s jinou otázkou: ukáže se LOGOS jako schopný organizátor také v případě sjednocování nepředmětných intencí? Podaří se nepředmětné intence vědomí a myšlení zorganizovat podobně, jako se to pojmovému myšlení řeckého typu zdařilo s intencemi pře předmětnými ? Negativní tvrzení lze těžko prokazovat; nakonec se jako rožodující ukáže, zdaří-li se to nějakému mysliteli nebo nějaké myšlenkové epoše v budoucnosti nebo nezdaří. Na tomto místě bych chtěl alespoň předběžně nadhodit možnost, s níž už máme nějaké zkušenosti a která by la porůznu učiněna předmětem různých reflexí celou řadou myslitelů. To, co se pokusím ukázat, nemusí být a asi doopravdy nebude jediným a všechny možnosti vyčerpávajícím způsobem, jak si pravda může užít prostřednictví LOGU, aniž mu byla vydána bezbranně všane v důsledku jeho monopolního tlumočnického resp. vůbec zprostředkujícího posta vení. 10 Odvolám se na Heideggera v jednom bodě: "Das Wahre bedeutet uns da jenes, wofür wir leben und sterben. Dieses wahre ist "die Wahrheit"." /5292, s.28./ žít a umírat to je vyhrazeno tomu, co má FYSIS /ev. co je FYSIS/. FYSIS předpokládá již shromaždující práci LOGU. Tak, jako a problematika LOGU přesahuje filos.fyziologii a představuje problematiku meta-fyziologickou, tak problém pravdy přesahuje obor ffické logiky /logologie/ a představuje 'problém' metalogický /metalogologický/. Nepřesahuje tím eo ipso myšlenkové možnosti samotné filosofie? 21. III. 88