Logika XIX [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 16. 5. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika XIX
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
278 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 16.5.88 - téma: Analýza akce z hlediska ffické /kdyby nepřišel Descombes/ logiky 01 Problém akce a celá dnes už velmi široká problematika s ním souvisící představuje významný uzlový bod nejnovějšího myšlení, vycházejícího z dosavadních evropských tradic. Sám tentop přesun ukazuje změněné klima nového myšlení, které se postupně stále víc zaměřuje na otázky, pro něž třeba stařím Řekové prostě neměli pochopení. 02 Přesto anebo právě proto je třeba vždy znovu přistupovat k starým a nejstarším myslitelům a pokoušet se u nich objevit alespoň nějaké náběhy k chápání takových otázek a pak srovnávat jejich způsob myšlení s tím, co je příznačné pro nejhlubší myslitele dnešní. 03 Nebudu se pokoušet o nějaký přehled nejnovější a novější filosofické literatury, která se problémem akce a aktivity zabývá. Přece jen však si připoměňme, že otázkou akce se intenzivně zabývají filosofové, stojící na linii emoirismu, zejména pak analytičtí filosofové /např. Donald Davies, Actions and Events/. Na druhé straně zahájil éru zevrubného zkoumání povahy akce reprezentant filosofie tak spjaté s Aristotelem a Tomášem, jakým byl Blondel /dvojí rozvrh "L'action"/. 04 Na téma "Analýza akce z hlediska logického" měl dnes u nás přednášet Vincent Descombes. Ohlásil se, odpoledne pak /včera/ nepřišel a zatím o něm nemáme zprávy. Připravil jsem tedy na stejné téma svůj výklad, který ovšem na jedné straně bude vycházet z docela jiných předpokladů /jak jsme si je letos sami vypracovali v průběhu série večerů, ale na druhé straně nejsme na pochybách, že jde skutečně o naše vlastní téma. 05 Co tedy můžeme říci předběžně o akci a její struktuře ? Především tu je věc zcela základní důležitosti, že akce je kusem nějakého děné, a to kusem, který má jakýsi počátek, někam a k něčemu směřuje a posléze někde a u něčeho končí. Akce je zkrátka událostí, která však není zcela sa mostatná, tj. nemůže obstát, ba nemůže ani vzniknout sama o sobě, nýbrž je vždycky spjata s nějakou událostí dal ší, ve vztahu k níž je jakousi "subudálostí". Akce je toa ovšem ten tiž vždycky akcí aěčí, nějakého "subjektu" tzv. subjekt sám je také událostí, tedy vůči oné akci je "superudálostí". 16. V. 88 88-432 -
278 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 16.5.88 - téma: Analýza akce z hlediska ffické /kdyby nepřišel Descombes/ logiky 01 Problém akce a celá dnes už velmi široká problematika s ním souvisící představuje významný uzlový bod nejnovějšího myšlení, vycházejícího z dosavadních evropských tradic. Sám tentop přesun ukazuje změněné klima nového myšlení, které se postupně stále víc zaměřuje na otázky, pro něž třeba stařím Řekové prostě neměli pochopení. 02 Přesto anebo právě proto je třeba vždy znovu přistupovat k starým a nejstarším myslitelům a pokoušet se u nich objevit alespoň nějaké náběhy k chápání takových otázek a pak srovnávat jejich způsob myšlení s tím, co je příznačné pro nejhlubší myslitele dnešní. 03 Nebudu se pokoušet o nějaký přehled nejnovější a novější filosofické literatury, která se problémem akce a aktivity zabývá. Přece jen však si připoměňme, že otázkou akce se intenzivně zabývají filosofové, stojící na linii emoirismu, zejména pak analytičtí filosofové /např. Donald Davies, Actions and Events/. Na druhé straně zahájil éru zevrubného zkoumání povahy akce reprezentant filosofie tak spjaté s Aristotelem a Tomášem, jakým byl Blondel /dvojí rozvrh "L'action"/. 04 Na téma "Analýza akce z hlediska logického" měl dnes u nás přednášet Vincent Descombes. Ohlásil se, odpoledne pak /včera/ nepřišel a zatím o něm nemáme zprávy. Připravil jsem tedy na stejné téma svůj výklad, který ovšem na jedné straně bude vycházet z docela jiných předpokladů /jak jsme si je letos sami vypracovali v průběhu série večerů, ale na druhé straně nejsme na pochybách, že jde skutečně o naše vlastní téma. 05 Co tedy můžeme říci předběžně o akci a její struktuře ? Především tu je věc zcela základní důležitosti, že akce je kusem nějakého děné, a to kusem, který má jakýsi počátek, někam a k něčemu směřuje a posléze někde a u něčeho končí. Akce je zkrátka událostí, která však není zcela sa mostatná, tj. nemůže obstát, ba nemůže ani vzniknout sama o sobě, nýbrž je vždycky spjata s nějakou událostí dal ší, ve vztahu k níž je jakousi "subudálostí". Akce je toa ovšem ten tiž vždycky akcí aěčí, nějakého "subjektu" tzv. subjekt sám je také událostí, tedy vůči oné akci je "superudálostí". 16. V. 88 88-432 -
====================
279 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
06 První otázkou jusí být proto, jaký je rozdíl mezi samostatnou událostí a mezi suudálostí typu akce. Na první pohled je zřejmé, že superkaci, s níž je akce jakožto subudálost spjata, nemůžeme jen tak beze všeho prohlásit za subjekt oné akce. Příklad: váš pes někoho kousne. Kousnutí je akce, život psa od narození až do smrti je superakce. Je zřejmé, že zmíněná osoba nebyla kousnuta ani štěnětem, jímž váš pes kdysi byl, ani starým, bezzubým psem, jímž jednou bude, nýbrž právě jen tím včera aktuálním psem, prostorově i časově spoluexistovavším s oním pak pokousaným příchozím. 07 Tuto myšlenku bychom mohli dotáhnout až k paradoxním důsle sledkům, totiž např. k závěru, že je protismyslné trestet psa, který už nekouše, za to, že v jiné chvíli a na jiném místě - a tudíž "jiný pes" - někoho kousl. Nejde přece o to, že my považujeme oba psy / obojí psí jsoucnost/ za jednoho a téhož psa. Na čem záleží, je to, zda onen pes sám si trest dá dohromady se svým proviněním, tj. zda bude ono provinění opravdu považovat za své stejným způsobem, jakým za své považuje své potrestání. 08 z toho vyplývá, že pes jako subjekt nemůže být ztotožňován s celou svou životní historií, i když od ní odečteme všechno, co náleží k jeho osvětí a k jeho vztahům k tomuto osvětí. Pes jako subjekt je něco jiného než pes jako celek psího života, a to nikoliv proto, že my ho tak vidíme, ale na základě toho, jak se on sám chová, a to zejména sám k sobě /tj. ke svá minulosti, přítomnosti i budoucnosti/. 09 z toho musíme logicky vyvodit, že pes jako subjekt je de facto výtvorem svých vlastních aktivit, takže akce se podílejí na ustavení svého vlastního subjektu. To platí už pro živé bytosti obecně, ale zvýšenou měrou pro člověka. Právě fohle je výsledkem rozpoznání evropské filosofie. dvou a tří posledních staletí, i když jisté předchůdné myšlenky můžeme najít i dříve. Filosofie praxe se zvláštním důrazem poukazuje na to, že se člověk stává sám sebou díky tomu, jak se nejen chová, ale zejména jak pracuje, nebo přesněji, jak rozvíjí svou činnost, svou praxi. 10 Mezi akcem a subjektem akce není tedy ten obecně přepokládaný jednoduchý vztah, že každá akce je akcí nějakého subjektu, ale vztah je komplikovanější. Každá akce sice 88-433 16 V 88
279 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
06 První otázkou jusí být proto, jaký je rozdíl mezi samostatnou událostí a mezi suudálostí typu akce. Na první pohled je zřejmé, že superkaci, s níž je akce jakožto subudálost spjata, nemůžeme jen tak beze všeho prohlásit za subjekt oné akce. Příklad: váš pes někoho kousne. Kousnutí je akce, život psa od narození až do smrti je superakce. Je zřejmé, že zmíněná osoba nebyla kousnuta ani štěnětem, jímž váš pes kdysi byl, ani starým, bezzubým psem, jímž jednou bude, nýbrž právě jen tím včera aktuálním psem, prostorově i časově spoluexistovavším s oním pak pokousaným příchozím. 07 Tuto myšlenku bychom mohli dotáhnout až k paradoxním důsle sledkům, totiž např. k závěru, že je protismyslné trestet psa, který už nekouše, za to, že v jiné chvíli a na jiném místě - a tudíž "jiný pes" - někoho kousl. Nejde přece o to, že my považujeme oba psy / obojí psí jsoucnost/ za jednoho a téhož psa. Na čem záleží, je to, zda onen pes sám si trest dá dohromady se svým proviněním, tj. zda bude ono provinění opravdu považovat za své stejným způsobem, jakým za své považuje své potrestání. 08 z toho vyplývá, že pes jako subjekt nemůže být ztotožňován s celou svou životní historií, i když od ní odečteme všechno, co náleží k jeho osvětí a k jeho vztahům k tomuto osvětí. Pes jako subjekt je něco jiného než pes jako celek psího života, a to nikoliv proto, že my ho tak vidíme, ale na základě toho, jak se on sám chová, a to zejména sám k sobě /tj. ke svá minulosti, přítomnosti i budoucnosti/. 09 z toho musíme logicky vyvodit, že pes jako subjekt je de facto výtvorem svých vlastních aktivit, takže akce se podílejí na ustavení svého vlastního subjektu. To platí už pro živé bytosti obecně, ale zvýšenou měrou pro člověka. Právě fohle je výsledkem rozpoznání evropské filosofie. dvou a tří posledních staletí, i když jisté předchůdné myšlenky můžeme najít i dříve. Filosofie praxe se zvláštním důrazem poukazuje na to, že se člověk stává sám sebou díky tomu, jak se nejen chová, ale zejména jak pracuje, nebo přesněji, jak rozvíjí svou činnost, svou praxi. 10 Mezi akcem a subjektem akce není tedy ten obecně přepokládaný jednoduchý vztah, že každá akce je akcí nějakého subjektu, ale vztah je komplikovanější. Každá akce sice 88-433 16 V 88
====================
280 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
opravdu je akcí nějakého subjektu, ale zároveň tento subjekt ovlivňuje, nově spolukonstituuje, rekonstituuje. Nelze tedy onen subjekt akce považovat prostě za superudálost, jejéž části /jednou z částí/ je sama akce. Akce nikdy nemůže být chápána jako součást subjektu, nýbrž právě jen jako jeho akce, takže mezi akcí a jejím subjektem zůstává jistá nepřeklenutelná, nepominutelná distance. 11 Nyní můžeme učinit první pokus o odlišení samostatné události /jakou je např. život psa od narození do smrti/ od jednotlivé akce, která je subudálostí této superudálosti. Ten rozdíl můžeme učinit díky zavedení pojmu resp. myšlen kového modelu, ustaveného za pomoci takového pojmu, "subjektu". Pes jako subjekt je subjektem oné superudálosti psího života jako celku, ale zároveň subjektem jednotlivé subudálosti v rámci psího života, jíž je jednotlivé psí akce /např. kousnutí/. 12 Pro akei mají tedy primární důležitost tři vztahy /trojí vztah resp. trojí typ vztahů/: akce je akcí nějakého subjaktu a nese na sobě či v sobě něco z jeho určení, a zárc veň s tímto subjektem ve své průběhu něco podniká, nějak jej mění, rozvíjí nebo omezuje, čini jej mocnějším nebo bezmocnějším, dobývá mu větší samostatnosti a nadvlády ne bo jej činí podřízeným a závislým. Jde tu tedy o první vztah totiž vztah mezi akcí a jejím subjektem, nebo mezi subjektem a jeho akcí. 13 Je tady ovšem ještě druhý vztah, neméně důležitý, totiž vztah mezi akcí jakožto subudálostí psího života a mezi psím životem vcelku jakožto příslušnou superudálostí. Tín nemáme na mysli životní příběhy psa, nýbrž jeho nejvlastnější život, tj. vznik, rozvoj a stárnutí. Pokud je akce akcí psa jako subjektu, potud náleží k jeho životu jako příslušné superudálosti, do které je zasazena, a víc než zasazeno, přímo zapojena a vintegrována. 14 Třetím zásadně důležitým vztah je vztah akce k tomu, co není ani součástí psího života jako celku, ani k tomu, co jsme označili jako subjekt akce. Akce je původně a primárně akcí díky tomu, že v ní vychází subjekt ven ze sebe, že se nemění jen sám, ale že především mění něco, čí sám není, co je něco jiného, než je on, něco od něho odlišného. Akcí zasahuje subjekt něco kolem sebe, něco mim sebe, něco vnějšího. V akci se subjekt setkává s "jiným" v akci tedy je něco jako základní uznání onoho "jiného s 88-434
280 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
opravdu je akcí nějakého subjektu, ale zároveň tento subjekt ovlivňuje, nově spolukonstituuje, rekonstituuje. Nelze tedy onen subjekt akce považovat prostě za superudálost, jejéž části /jednou z částí/ je sama akce. Akce nikdy nemůže být chápána jako součást subjektu, nýbrž právě jen jako jeho akce, takže mezi akcí a jejím subjektem zůstává jistá nepřeklenutelná, nepominutelná distance. 11 Nyní můžeme učinit první pokus o odlišení samostatné události /jakou je např. život psa od narození do smrti/ od jednotlivé akce, která je subudálostí této superudálosti. Ten rozdíl můžeme učinit díky zavedení pojmu resp. myšlen kového modelu, ustaveného za pomoci takového pojmu, "subjektu". Pes jako subjekt je subjektem oné superudálosti psího života jako celku, ale zároveň subjektem jednotlivé subudálosti v rámci psího života, jíž je jednotlivé psí akce /např. kousnutí/. 12 Pro akei mají tedy primární důležitost tři vztahy /trojí vztah resp. trojí typ vztahů/: akce je akcí nějakého subjaktu a nese na sobě či v sobě něco z jeho určení, a zárc veň s tímto subjektem ve své průběhu něco podniká, nějak jej mění, rozvíjí nebo omezuje, čini jej mocnějším nebo bezmocnějším, dobývá mu větší samostatnosti a nadvlády ne bo jej činí podřízeným a závislým. Jde tu tedy o první vztah totiž vztah mezi akcí a jejím subjektem, nebo mezi subjektem a jeho akcí. 13 Je tady ovšem ještě druhý vztah, neméně důležitý, totiž vztah mezi akcí jakožto subudálostí psího života a mezi psím životem vcelku jakožto příslušnou superudálostí. Tín nemáme na mysli životní příběhy psa, nýbrž jeho nejvlastnější život, tj. vznik, rozvoj a stárnutí. Pokud je akce akcí psa jako subjektu, potud náleží k jeho životu jako příslušné superudálosti, do které je zasazena, a víc než zasazeno, přímo zapojena a vintegrována. 14 Třetím zásadně důležitým vztah je vztah akce k tomu, co není ani součástí psího života jako celku, ani k tomu, co jsme označili jako subjekt akce. Akce je původně a primárně akcí díky tomu, že v ní vychází subjekt ven ze sebe, že se nemění jen sám, ale že především mění něco, čí sám není, co je něco jiného, než je on, něco od něho odlišného. Akcí zasahuje subjekt něco kolem sebe, něco mim sebe, něco vnějšího. V akci se subjekt setkává s "jiným" v akci tedy je něco jako základní uznání onoho "jiného s 88-434
====================
281 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
15 Hlavní práce by ovšem nastala teprve nyní, nebot by šlo o rozlišování nejrůznějšího druhu akcí a jejich vztahu k onomu "jinému". Nejprve bychom museli rozlišit akci nazdařbůh /nahodilou/ a akci zamířenou a záměrnou /a tudíž re-akci/. Potom bychom museli odlišit akci, která něco ji ného prostě zasáhne, "udeří", od akce, která se něčeho zmocní, která si to nějak přisvojí. A to zase může být akce, která jenom něco sebere, nebo která to chytí, případně která s tím svede zápas. Atd. atd. Ale to vše zatim necháváme stranou. Nám jde o to, co lze o tom, co jsme si až dosud řekli, navíc vyjasnit z hlediska filosofické lokiky, tj. z hlediska filosofie LOGU. 16 V minulých seminářích jsme rozvíjeli myšlenku LOGU jakožto něčeho, co posbírá a shrne, sjednotí nějakou mnohost a rozmanitost v cosi celého, integrovaného. Proto se nyní můžeme tázat, kde všude je tato sjednocovací moe LOGU nut ná k tomu, aby všechno platilo, jak jsme si to popisovali Především tedy LOGOS zajištuje ajednocenost psího života vcelku, ale také sjednocenost každé jsoucnosti, každého ckamžitého "stavu" či lépe každé jednoltivé "chvíle" psího života /fyziologického, nikoliv "příběhů"/. A protože akce je subudálostí psího života vcelku jakožto superudál losti, zajištuje nutně vnitřní strukturu a sjednocenost každé akce a také jejího vztahu k příslušné superudálosti 17 Docela odlišným a odděleným problémem ovšem bude funkce a zapojenost LOGU do vztahu /dlouhodobého vztahování se/ jednotlivé akce a jejího subjektu. Sama integrita subjekt tu není ničím předem daným, ale musí jí být teprve dosahováno, a to právě prostřednictvím akcí. Jsou akce, které vedou k vyšší a lepší integrité subjektu, a jiné, které takové integrity nedosahují /eventuelně dosahují jí jen zčásti, anebo problematicky, jen "jakoby"/, eventuelně i takové, které již dosaženou integritu narušují. Odtud lze uzavřít, že LOGOS se uplatňuje ve vztahu akce k subjektu do veliké míry a z větší části analogicky, jak se uplatňuje ve vztahu akce k jejímu "jinému". 18 Konstituce "subjektu" akce /obvykle jen jeho rekonstituce či nově upravené konstituce/ subjektu je cílem resp. výsledkem, spoluvý tvorem akce, a to dost podobně jako konstituce jejího "objektu", jak je akcí a v akci "plánován" jaksi modelovým způsobem. Ale zatímco onomu "objektu" může, ale nemusí něco odpovídat "venku", modelu subjektu "nic" uvnitř odpovídat nemůže a neodpovídá. 16. V. 88
281 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
15 Hlavní práce by ovšem nastala teprve nyní, nebot by šlo o rozlišování nejrůznějšího druhu akcí a jejich vztahu k onomu "jinému". Nejprve bychom museli rozlišit akci nazdařbůh /nahodilou/ a akci zamířenou a záměrnou /a tudíž re-akci/. Potom bychom museli odlišit akci, která něco ji ného prostě zasáhne, "udeří", od akce, která se něčeho zmocní, která si to nějak přisvojí. A to zase může být akce, která jenom něco sebere, nebo která to chytí, případně která s tím svede zápas. Atd. atd. Ale to vše zatim necháváme stranou. Nám jde o to, co lze o tom, co jsme si až dosud řekli, navíc vyjasnit z hlediska filosofické lokiky, tj. z hlediska filosofie LOGU. 16 V minulých seminářích jsme rozvíjeli myšlenku LOGU jakožto něčeho, co posbírá a shrne, sjednotí nějakou mnohost a rozmanitost v cosi celého, integrovaného. Proto se nyní můžeme tázat, kde všude je tato sjednocovací moe LOGU nut ná k tomu, aby všechno platilo, jak jsme si to popisovali Především tedy LOGOS zajištuje ajednocenost psího života vcelku, ale také sjednocenost každé jsoucnosti, každého ckamžitého "stavu" či lépe každé jednoltivé "chvíle" psího života /fyziologického, nikoliv "příběhů"/. A protože akce je subudálostí psího života vcelku jakožto superudál losti, zajištuje nutně vnitřní strukturu a sjednocenost každé akce a také jejího vztahu k příslušné superudálosti 17 Docela odlišným a odděleným problémem ovšem bude funkce a zapojenost LOGU do vztahu /dlouhodobého vztahování se/ jednotlivé akce a jejího subjektu. Sama integrita subjekt tu není ničím předem daným, ale musí jí být teprve dosahováno, a to právě prostřednictvím akcí. Jsou akce, které vedou k vyšší a lepší integrité subjektu, a jiné, které takové integrity nedosahují /eventuelně dosahují jí jen zčásti, anebo problematicky, jen "jakoby"/, eventuelně i takové, které již dosaženou integritu narušují. Odtud lze uzavřít, že LOGOS se uplatňuje ve vztahu akce k subjektu do veliké míry a z větší části analogicky, jak se uplatňuje ve vztahu akce k jejímu "jinému". 18 Konstituce "subjektu" akce /obvykle jen jeho rekonstituce či nově upravené konstituce/ subjektu je cílem resp. výsledkem, spoluvý tvorem akce, a to dost podobně jako konstituce jejího "objektu", jak je akcí a v akci "plánován" jaksi modelovým způsobem. Ale zatímco onomu "objektu" může, ale nemusí něco odpovídat "venku", modelu subjektu "nic" uvnitř odpovídat nemůže a neodpovídá. 16. V. 88