Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage342.jpg
====================
O Vipstarken flits prèké myslendoni startar Waruge ne scornámé & grzbeni treileнива nand rieching anal parcvaluosts, a ploripe se kar den garo poletatui pluraliter disciplina. Narof na univerzální platnost Hendrické moverset (Contribui) poliespre mihler cinst you al 개 ve suppla protreste parte sebe, smysla Controle à setelrrtrousser. All tim nem forake fhre y cerpázza. Ve tabel ракави за korenceh étrécé hardé filassière. 1 ryšlem ony zdáulinen litikkule (a toborilust) ercho» rèšení» – zurné mänité» Vern na úround trošenu podstatne redutoräng, auß хвой kapité milower as he fedtsion. 1 minst rejména nal musime vision de pozornost trum, de vráncer p milentoné gestart ploro percho Systémen partikulárnilio se offergi, moment murhem univerzalnejön. Johouse mûreme v netterke quipadech subunit primo o věšem (
ScanImage342.jpg
====================
O Vipstarken flits prèké myslendoni startar Waruge ne scornámé & grzbeni treileнива nand rieching anal parcvaluosts, a ploripe se kar den garo poletatui pluraliter disciplina. Narof na univerzální platnost Hendrické moverset (Contribui) poliespre mihler cinst you al 개 ve suppla protreste parte sebe, smysla Controle à setelrrtrousser. All tim nem forake fhre y cerpázza. Ve tabel ракави за korenceh étrécé hardé filassière. 1 ryšlem ony zdáulinen litikkule (a toborilust) ercho» rèšení» – zurné mänité» Vern na úround trošenu podstatne redutoräng, auß хвой kapité milower as he fedtsion. 1 minst rejména nal musime vision de pozornost trum, de vráncer p milentoné gestart ploro percho Systémen partikulárnilio se offergi, moment murhem univerzalnejön. Johouse mûreme v netterke quipadech subunit primo o věšem (
====================
ScanImage343.jpg
====================
зки podobném "invarvantum», mvariantním shrutktarém aqui. or germetion. Freiroprez zésém. nema te jenom verorpor is, wehören, whter piedením má nafft reliquits transpa pense, ty. schopnoſt nechat prizaint ony univerzálen proſ Eteré nejoin me oué podstaté závolé na linkréten forme 3 kontzet he jádrem resp. viser Kont padité partitutárního fibréféréby opstilam. A then re costárnéme poſledníum tecu: Plosspude zpréciem má byt na proním, miste & sporban transparenter pro pravdu, méi být místem, j'me pranda volant vuleurvone a mocné prorarige литейт do Wadiks saite reelle. -3OND, 10.8.72 (1930) in لسمات لكي wann
ScanImage343.jpg
====================
зки podobném "invarvantum», mvariantním shrutktarém aqui. or germetion. Freiroprez zésém. nema te jenom verorpor is, wehören, whter piedením má nafft reliquits transpa pense, ty. schopnoſt nechat prizaint ony univerzálen proſ Eteré nejoin me oué podstaté závolé na linkréten forme 3 kontzet he jádrem resp. viser Kont padité partitutárního fibréféréby opstilam. A then re costárnéme poſledníum tecu: Plosspude zpréciem má byt na proním, miste & sporban transparenter pro pravdu, méi být místem, j'me pranda volant vuleurvone a mocné prorarige литейт do Wadiks saite reelle. -3OND, 10.8.72 (1930) in لسمات لكي wann
====================
ScanImage345.jpg
====================
Již delší čas lze v moderní společnosti pozorovat krizi rodiny. Není to sice jediný krizový moment této společnosti, ale je nepochybně velmi významný právě proto, že rodina představuje jednak mikroklima nezbytné pro vyrůstání dítěte v člověka, jednak topos ne jvlastně ji lidských vztahů, z nichž žije a musí žít i společnost jako celek. Krize rodiny bylą provázena a snad dokonce připravována izolací tzv. nukleární rodiny, která byla zbavena svého přirozeného osvětí a je dnes jaksi nahá a bez nárazových polštářů přímo vystavena všem společenským a zejména instituciánálním /zejména zase státním/ tlakům. Všechno se zdá ukazovat, že v budoucnosti rodina těmto tlakům podlehne, nenajdeli způsob, jak se posílit, jak se stát silnější, jak se o něco opřít apod. Nukleární rodina je příliš malá a nejčastěji je založena na citových vztazích, tedy na základně velmi nejisté, protože značně proměnlivé. Děti jsou s postupujícím věkem ve stále volnějším vztahu k rodičům, rodiče jim začínají být s nastávající dospělostí zhusta jen na obtíž jejich užitečnost má pouze materiální povahu příspěvek na domácnost, ohlídání dětí apod./; ostatně sám stát /"společnost"/ si na děti dělá velmi brzo nároky tím, že jakbby sám vybavuje rodiče právy a povinnostmi, pokud jde o jejich děti, a že neváhá před intervencemi, pokud výchova neprobíhá směrem pro stát /pro "společnost"/ žádoucím. Tak dochází k tomu, že rodina se nemá oč opřít ve svých krizových situacích, a na druhé straně k tomu, že intervencím zinstitucionalizované "společnosti", tj. státu, nestojí v cestě žádné překážky. Rodina je snadno zranitelná zvenčí a zevnitř je pohříchu většinou postavena na vratkých a problematických základech. Cesta nápravy, cesta ven z této nepříznivé situace je sice nejvýš potřebná, ale zatím naprosto nejasná, neprůhledná a nepřehledná. Lze se pokoušet jen o odhady perspektiv a budoucích trendů. Odtud je ovšem zřejmé, že nutně musí sílit varovné hlasy moralistů konzervativně zaměřených. Kde není jasná cesta kupředu, ozývají se vždy hlasy, volající po návratu k starým jistotám. Ale všechny takové výzvy jeou zcela bezpředmětné, protože zapoménají na základní skutečnost: jestliže je rodina v krizi, pak je to proto, že staré normy a principy už nestačí, a pak je marné volat k návratu. Nechme proto zatím tyto konzervativní hlasy staanou a pokújsme se alespoň globálně pohlédnout do problematiky možného budoucího vývoje rodiny a rodinných vztahů. Je to půda nepochybně dost ne jistá, ale vstoupit na ni musíme, chceme-li jednat odpovědně. Předně je jasná jedna věc: je-li nukleární rodina malá, je třeba vytvořit jí znovu nějaké zázemí, posilnit ji tím, že bude zapojena do širšího, většího, mohutnějšího společenství, o něž se bude moci opírat a kterým na druhé straně nebude ohrožena, redukována ani zeslabována. PNP, 16.10.72, 21.30
ScanImage345.jpg
====================
Již delší čas lze v moderní společnosti pozorovat krizi rodiny. Není to sice jediný krizový moment této společnosti, ale je nepochybně velmi významný právě proto, že rodina představuje jednak mikroklima nezbytné pro vyrůstání dítěte v člověka, jednak topos ne jvlastně ji lidských vztahů, z nichž žije a musí žít i společnost jako celek. Krize rodiny bylą provázena a snad dokonce připravována izolací tzv. nukleární rodiny, která byla zbavena svého přirozeného osvětí a je dnes jaksi nahá a bez nárazových polštářů přímo vystavena všem společenským a zejména instituciánálním /zejména zase státním/ tlakům. Všechno se zdá ukazovat, že v budoucnosti rodina těmto tlakům podlehne, nenajdeli způsob, jak se posílit, jak se stát silnější, jak se o něco opřít apod. Nukleární rodina je příliš malá a nejčastěji je založena na citových vztazích, tedy na základně velmi nejisté, protože značně proměnlivé. Děti jsou s postupujícím věkem ve stále volnějším vztahu k rodičům, rodiče jim začínají být s nastávající dospělostí zhusta jen na obtíž jejich užitečnost má pouze materiální povahu příspěvek na domácnost, ohlídání dětí apod./; ostatně sám stát /"společnost"/ si na děti dělá velmi brzo nároky tím, že jakbby sám vybavuje rodiče právy a povinnostmi, pokud jde o jejich děti, a že neváhá před intervencemi, pokud výchova neprobíhá směrem pro stát /pro "společnost"/ žádoucím. Tak dochází k tomu, že rodina se nemá oč opřít ve svých krizových situacích, a na druhé straně k tomu, že intervencím zinstitucionalizované "společnosti", tj. státu, nestojí v cestě žádné překážky. Rodina je snadno zranitelná zvenčí a zevnitř je pohříchu většinou postavena na vratkých a problematických základech. Cesta nápravy, cesta ven z této nepříznivé situace je sice nejvýš potřebná, ale zatím naprosto nejasná, neprůhledná a nepřehledná. Lze se pokoušet jen o odhady perspektiv a budoucích trendů. Odtud je ovšem zřejmé, že nutně musí sílit varovné hlasy moralistů konzervativně zaměřených. Kde není jasná cesta kupředu, ozývají se vždy hlasy, volající po návratu k starým jistotám. Ale všechny takové výzvy jeou zcela bezpředmětné, protože zapoménají na základní skutečnost: jestliže je rodina v krizi, pak je to proto, že staré normy a principy už nestačí, a pak je marné volat k návratu. Nechme proto zatím tyto konzervativní hlasy staanou a pokújsme se alespoň globálně pohlédnout do problematiky možného budoucího vývoje rodiny a rodinných vztahů. Je to půda nepochybně dost ne jistá, ale vstoupit na ni musíme, chceme-li jednat odpovědně. Předně je jasná jedna věc: je-li nukleární rodina malá, je třeba vytvořit jí znovu nějaké zázemí, posilnit ji tím, že bude zapojena do širšího, většího, mohutnějšího společenství, o něž se bude moci opírat a kterým na druhé straně nebude ohrožena, redukována ani zeslabována. PNP, 16.10.72, 21.30
====================
ScanImage346.jpg
====================
Ne jorganičtější a nejspolehlivější tu bude nepochybně sdružování rodin do větších celků, jakýchsi "nadrodin", jakýchsi "klanů" nového typu /založených na "Wahlverwandtschaft" a nikoli už na přirozených vztazích příbuzenskosti/. Společenství několika rodin má především tu zásadní výhodu, že tíha krizové situace, do níž se dostává jedna rodina, je spolu nesena i ostatními rodinami. To platí především o situacích vnějších otřesů a ohrožení, ať už ve smyslu existenčním, materiálním nebo zdravotním apod. Ale platí to nepochybně i o vnitřních svízelích a těžkostech nebo dokonce krizích. Blízké rodiny se navzájem znají, znají své potřeby i slabosti - a jsou /nebo mají být/ pohotově tehdy, když to je zapotřebí. V takovém společenství je možná i dělba práce jeden člen může mít na starosti celou řadu dětí v době nepřítomnosti zaměstnaných rodičů, jeden může mít na starosti techniku, jiný kulturu atd. Nepravidelný příjem umělce může být zaštítěn pravidelným příjmem zaměstnanců, dočasně vyřazený může být podržen nejen materiálně, ale také a zejména morálně atd. atd. Může být zřízeno i něco takového jako je kolektivní vlastnictví /např.některých přístrojů a strojů, obydlí apod./, tedy jakási malá kémuna. Tuto eventualitu je třeba předem sociologicky a psychologicky promyslit, a dát jí alespoň předběžně i určité právní zarámování. Bez relativně pevného řádu takové společanství nemůže kloudně fungovat. Při úzkých vztazích několika rodin je ovšem třeba počítat s možností navazání erotických a eventuelně i sexuálních vztahů mimo rámec nukleárních rodin. Této eventualitě se musíme věnovat poněkud detailněji, protože představuje podle mínění řady osob značné úskalí při vytváření nadrodin. Pochybuji o tom, zda lze odpovědně mít za to, že nadrodina zvyšuje nebezpečí oproti normálnímu stavu. Spíše lze uvažovat o opaku. Dohled několika rodin na každou jednotlivou musí dost bránit neodpovědným avantýrám. Jiná je ovšem záležitost navazování trvalých vztahů s dalšími partnery, aniž by přitom došlo k přerušení vztahů a závazků dosavadních. V řadě případů se již psala o amerických zkušenostech s vytvářením dvojic nebo větších skupin nukleárních rodin, kde dochází k výměně nebo střídání partnerů. Jsou-li k dispozici seriózní sociologické a psychologické studie na toto téma, bude třeba se s nimi seznámit. V každém případě je třeba podrobit detailní kontrole a hlubšímu studiu otázku, zda monogamie a monandrie představují a budou i pro příští společnost představovat výlučný nebo alespoň optimální model existence rodiny. Na vytvoření a stálém posilování a růstu hlubokých, intimních vztahů mezi partnery v rodině je mimo veškerou pochybnost třeba třvat. Otázkou se však stává, zda zapojenost sexu do této sféry je tak samozřejmá a jednoznačná, či zda je spíš nutno počítat s uvolněním sexu a jeho "zespolečenštěním". Tu je rozbor nezbytný. PNP, 16.10.72, 22.15
ScanImage346.jpg
====================
Ne jorganičtější a nejspolehlivější tu bude nepochybně sdružování rodin do větších celků, jakýchsi "nadrodin", jakýchsi "klanů" nového typu /založených na "Wahlverwandtschaft" a nikoli už na přirozených vztazích příbuzenskosti/. Společenství několika rodin má především tu zásadní výhodu, že tíha krizové situace, do níž se dostává jedna rodina, je spolu nesena i ostatními rodinami. To platí především o situacích vnějších otřesů a ohrožení, ať už ve smyslu existenčním, materiálním nebo zdravotním apod. Ale platí to nepochybně i o vnitřních svízelích a těžkostech nebo dokonce krizích. Blízké rodiny se navzájem znají, znají své potřeby i slabosti - a jsou /nebo mají být/ pohotově tehdy, když to je zapotřebí. V takovém společenství je možná i dělba práce jeden člen může mít na starosti celou řadu dětí v době nepřítomnosti zaměstnaných rodičů, jeden může mít na starosti techniku, jiný kulturu atd. Nepravidelný příjem umělce může být zaštítěn pravidelným příjmem zaměstnanců, dočasně vyřazený může být podržen nejen materiálně, ale také a zejména morálně atd. atd. Může být zřízeno i něco takového jako je kolektivní vlastnictví /např.některých přístrojů a strojů, obydlí apod./, tedy jakási malá kémuna. Tuto eventualitu je třeba předem sociologicky a psychologicky promyslit, a dát jí alespoň předběžně i určité právní zarámování. Bez relativně pevného řádu takové společanství nemůže kloudně fungovat. Při úzkých vztazích několika rodin je ovšem třeba počítat s možností navazání erotických a eventuelně i sexuálních vztahů mimo rámec nukleárních rodin. Této eventualitě se musíme věnovat poněkud detailněji, protože představuje podle mínění řady osob značné úskalí při vytváření nadrodin. Pochybuji o tom, zda lze odpovědně mít za to, že nadrodina zvyšuje nebezpečí oproti normálnímu stavu. Spíše lze uvažovat o opaku. Dohled několika rodin na každou jednotlivou musí dost bránit neodpovědným avantýrám. Jiná je ovšem záležitost navazování trvalých vztahů s dalšími partnery, aniž by přitom došlo k přerušení vztahů a závazků dosavadních. V řadě případů se již psala o amerických zkušenostech s vytvářením dvojic nebo větších skupin nukleárních rodin, kde dochází k výměně nebo střídání partnerů. Jsou-li k dispozici seriózní sociologické a psychologické studie na toto téma, bude třeba se s nimi seznámit. V každém případě je třeba podrobit detailní kontrole a hlubšímu studiu otázku, zda monogamie a monandrie představují a budou i pro příští společnost představovat výlučný nebo alespoň optimální model existence rodiny. Na vytvoření a stálém posilování a růstu hlubokých, intimních vztahů mezi partnery v rodině je mimo veškerou pochybnost třeba třvat. Otázkou se však stává, zda zapojenost sexu do této sféry je tak samozřejmá a jednoznačná, či zda je spíš nutno počítat s uvolněním sexu a jeho "zespolečenštěním". Tu je rozbor nezbytný. PNP, 16.10.72, 22.15