[Politické struktury jako struktury sociální]

To, čemu říkáme „politická situace“, je jednou stránkou či jednou vrstvou světa, v němž člověk žije, do něhož je „situován“. Už když se člověk narodí, rodí se do společnosti; bez ochranného a stimulujícího působení druhých lidí by žádný lidský novorozenec neobstál. Nejde tu jen o fyzickou stránku péče, ale také a snad především o stránku sociální a psychickou. Novorozenec není schopen reagovat na vše, čím je od počátku ve svém životě obklopován a co je nezbytné pro jeho zdárný další rozvoj; postupně se však rozvíjí a rozšiřuje i zjemňuje jeho reaktibilita. A tak teprve mnohem později je schopen rozpoznat složitost vztahů, do nichž je od samého počátku zaplétán a v nichž nepřestane vězet po celý svůj život (na tomto místě ani nebudeme připomínat, jak tyto vztahy jsou připraveny ho přijmout ještě dávno před jeho narozením a jak se k němu upínají nezřídka ještě velmi dlouho po jeho smrti, někdy dokonce neuvěřitelně dlouho).

Politické struktury v širším smyslu jsou vlastně totožné se strukturami sociálními všude tam, kde došlo k vytvoření obce nebo jejího analogon. Toto vymezení termínu je spjato s etymologií: „polis“ je řecký termín pro obec. Obec je jen jistým způsobem integrované společenství určitého okruhu lidí. I když se řecká polis významně odlišila od takových společenství, jako je kmenová vesnice či tábor, ba dokonce i od vyšších společenství založených na více či méně výrazné integraci několika vesnic, nebo dokonce i kmenů atd., můžeme za obec v politickém smyslu považovat každé sdružení většího počtu lidí (přesahujícího tzv. „velkou rodinu“), které si je vědomo nutnosti dodržovat určité formy vzájemného styku uvnitř tohoto společenství, které usnadňují a zároveň normují především život pospolitý, ale nezbytně do jisté míry i soukromý.

Již u řady vyšších savců shledáváme, že se mláďata nerodí jen matce (samici), ba ani jen páru (rodičům), nýbrž že se rodí do smečky. Lidská „smečka“ se na jisté úrovni mění v „kmen“ a kmen se na jisté úrovni mění v jakési počáteční, primitivní politické společenství, totiž obec. Už v kmenu dochází k dělbě práce a diferenciaci funkcí, vedoucí k vytvoření jisté společenské hierarchie. Základ proměny takové prepolitické struktury v politickou můžeme nejspíš vidět v prudce narůstající váze a významu slova při sjednocování pohledů a přístupů nezbytném pro společnou akci, o níž už nemůže rozhodovat jediný muž (náčelník). Tak jako navázání sociálních kontaktů je předpokladem vstupu nemluvněte do světa řeči, je pobyt ve světě řeči podmínkou vstupu do „polis“, obce. Záleží ovšem také na povaze řeči, tj. zda jde o mythos, nebo o logos.

Písek, 5. 12. 81