Tento text představuje přípravné poznámky k přednášce o čase a dějinách z roku 1957. Autor se v nich zabývá ontologickou povahou času, který nechápe jako prázdnou nádobu, v níž se odehrávají děje, nýbrž jako vnitřní dimenzi samotného dění. Čas je nerozlučně spjat s událostmi, které jsou ve své podstatě heterogenní. Autor rozlišuje mezi změnou, nahlíženou jako vnější přechod mezi koncem starého a počátkem nového, a událostí, která je nahlížena zevnitř jako proces s vlastním průběhem. Zásadním tématem je dvojí úroveň času: čas jako vnitřní kvalita události a čas spojený se změnou. Text rovněž nastiňuje problém persistence jsoucen v čase, konkrétně otázku, co udržuje integritu organismu a jeho různorodých procesů probíhajících odlišnými rychlostmi. Tato reflexe směřuje k hlubšímu pochopení přítomnosti a koheze reality v neustálém toku dění, čímž problematizuje tradiční mechanistické i atomistické koncepce času a trvání.
Čas
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1957
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1957]
Čas1
svázanost času s realitou, která je děním, tedy svázanost s děním: dění ne v čase, nýbrž čas v dění – nerozlučně
dění není „homogenní změnou“, je heterogenní: dění jsou události. Čas je tedy svázán s událostmi. Události jsou však mnohé – je i čas mnohý? Je časů víc?
Dění je změna; je-li čas svázán s děním, je také změnou? Mění se čas? Co je však změna? něco, co má počátek, průběh a konec. Má tedy i čas počátek a konec?
Změna znamená, že se především něco stalo (děje): něco, co tu bylo, tu není, a co tu je, tu nebylo. Čili změna znamená: něco starého skončilo a něco nového začalo. Znamená tedy změna konec a počátek.
Když mluvíme o události, máme na mysli průběh od jejího počátku až po její konec. Změnou však naopak myslíme fakt, že jedna událost skončila a druhá počala. Je tedy změna čímsi pozorovaným zvenčí, kdežto událost je čímsi pozorovaným zevnitř.
Odtud i čas je třeba chápat ve dvojím smyslu. Jednak je čas vnitřní kvalitou událostí, jednak je svázán se změnou. Rozlišení této dvojí úrovně „času“ je neobyčejně důležité.
Už u Démokrita bylo problémem, jak se organismus (resp. vůbec věc) udrží nějaký čas pohromadě – Démokritos to řešil předpokladem háčků. Je však tento problém řešen alespoň dnes? Je-li (tato) přítomnost jen jedním případem času, pak je pozoruhodné, že různé procesy např. v organismu, které se dějí jistě rozličnou rychlostí, se prostě nerozejdou. Co je drží pohromadě?
### 570101|1957
1 Srv. J. Patočka, Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: Česká mysl, 31, 1935, č. 2, str. 86–96, zde str. 89: „Historická osobnost i tenkrát, když jedná z individuálních pohnutek, pociťuje se jako exponent hlubšího úsilí.“ (Srv. také pozdější vydání: Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: týž, Péče o duši, I: Stati z let 1929–1952. Nevydané texty z padesátých let, vyd. I. Chvatík – P. Kouba, Praha 1996, str. 46–57, zde str. 48.) – Pozn. red.