This text explores the essence of the totality of a living being, which is defined by the fact that all external influences are mediated through its internal, subjective dimension. The author distinguishes between natural influences on the organism and violent interventions that disrupt its integrity. Although a breach of integrity is usually perceived as an attack, in certain situations, particularly in medicine, a targeted disruption of a lower level, such as an organ transplant, may be necessary to preserve the overall integrity of a higher order. A key element of this process is the organism's ability to distinguish between self and non-self, a mechanism that must sometimes be suppressed for the survival of the whole. Totality is thus understood not as a static state, but as a dynamic process in which the subjective aspect determines the boundary between what constitutes the being and what threatens it. This perspective offers a profound philosophical insight into biological identity and the limits of the autonomy of a living subject in interaction with its environment.
Pravda a celkovost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 4. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
Pravda a celkovost
Celkovost živé bytosti spočívá v tom, že veškeré vnější působení na ni (tedy ne pouze na její subsložky, které jsou ovšem vybaveny svou vlastní reaktibilitou) musí procházet její niternou, subjektní stránkou. Takto vysloveno to může mýlit, protože to vypadá zjednodušeně. Jde o to, pochopit, kdy vnější působení zasahuje skutečně živou bytost v její celkovosti a kdy jen rušivě zasahuje do její integrity a tudíž její celkovost narušuje. Takové narušení nemůžeme chápat jako ovlivnění živé bytosti, nýbrž jen jako ataku, násilnou intervenci, a to i v tom případě, když výsledkem je zase nějaký organismus, dokonce v jistém smyslu organismus „původní“. Za určitých okolností může být subjektní integrita vyšší úrovně zachráněna v situaci ohrožení takovým násilným narušením integrity nižší úrovně (např. při nějakém vážném onemocnění a přímo vyřazení nějakého orgánu může být celkovost dokonce organismu zabezpečena odoperováním vadného orgánu a implantací orgánu cizího tak, že „původní“ organismus může fungovat dál). Konec konců něco podobného provádí samo tělo, je-li nějak poraněno – zbavuje se cizího tělesa, zajizví ránu apod. Základní důležitost tu má schopnost odlišit „vlastní“ od „cizího“; ta musí být někdy v zájmu léčebném oslabena nebo potlačena.
(Písek, 990403-2.)