This memoir documents the author's transition from mathematics to philosophy and their subsequent engagement with Rádl's concept of truth amidst the rising tide of Marxism. The narrative centers on a paper presented by the author in Professor Rieger’s seminar, which examined Masaryk’s concept of truth and its influence on the work of Kozák, Hromádka, and Rádl. The text vividly depicts the volatile academic environment of the time, where traditional philosophical inquiries met aggressive criticism from "new Marxist" students. Due to ideological opposition, the seminar presentation was halted before reaching its climax, leaving the final section on Rádl unwritten despite the author having gathered sufficient materials. Beyond the academic context, the text reflects on the author's strategic approach to early seminar participation as a means to navigate escalating requirements and political pressure. This account provides an insightful look into the intellectual struggles and ideological constraints of the Czechoslovak philosophical scene in the late 1940s, highlighting the profound impact of Rádl's thought on the author’s own philosophical development.
[Vzpomínky – přijetí Rádlova pojetí pravdy]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 5. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Vzpomínky – přijetí Rádlova pojetí pravdy]
Když jsem po prvním pokusu se připravit studiem matematiky na specializaci v symbolické logice přešel – stále ještě stejně motivován – z fakulty přírodovědecké na filosofickou, byl jsem nucen svou recepci Rádlova pojetí prohloubit, neboť velká vlna marxismu (ve skutečnosti jen engelsismu) každého tlačila vlastně zpět k positivismu. Na semináři prof. Riegra jsem měl referát o Masarykově pojetí pravdy a jeho významu pro filosofii Kozákovu (který na fakultě ještě učil), Hromádkovu (který ještě učil na tehdejší Husově bohoslovecké fakultě) a Rádlovu. Referát byl dost dlouhý, Rieger jej vždy po příslušném oddílu přerušil, aby umožnil diskusi, a ta byla vskutku víc než živá, chvílemi přímo divoká. Všichni bojovní „noví marxisté“ nastupovali jeden po druhém s kritikou, takže Rieger, který to neměl moc v ruce (nejvíc se naopak prosazoval kolega Orlický, který snad byl v té době pomvědem nebo už asistentem, i když byl stejného věku s námi ostatními, a ten někdy vypadal, jako když ten seminář sám řídí), mne občas musel dokonce hájit. Když jsem takto přednesl tři čtvrtiny svého referátu (vždy po dvouhodinovém semináři) a zbývala poslední čtvrtina, kdy mělo dojít k vyvrcholení výkladem o Rádlovi, marxisté se vzbouřili a Rieger musel pokračování zarazit. Tak se stalo, že oddíl o Rádlovi zůstal nenapsán, i když materiálu jsem měl sebráno už dostatek. (Referát jsem psal z týdne na týden, protože jsem se – jako obvykle – hlásil s referátem jako první, hned po začátku semestru; tato pohotovost se mi většinou vyplatila, neboť studenti většinou oddalují termín své seminární práce, a mezitím nároky a kritičnost mohou stoupat. Ostatně jsem tak právě mohl ke zdvižení laťky také přispět.)
(Praha, 990510-2.)