The text explores the concept of emancipation within the context of both natural and human history. The author argues that the formation of history can be viewed as a series of emancipatory steps through which pre-human ancestors distanced themselves from their original natural environment or Umwelt. This process began with the invention of rituals and magical acts. A pivotal moment in this evolution was the emergence of vocal rituals, which, due to their versatility and semantic depth, eventually surpassed other ritualistic forms like mimicry or physical movement. The establishment of language is interpreted as a secondary emancipatory process, transforming humans into speaking beings who communicate through words. This shift represents a transition of the center of human existence from a purely natural environment into a world of narrativity and myth. Humans thus became creatures who relate to their surroundings through the prism of mythical narratives, establishing a new kind of existence defined by speech and shared symbolic meanings, transcending their original biological boundaries.
[Emancipace]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 7. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Emancipace]
V přírodních dějích má „emancipace“ nemenší úlohu než v lidských dějinách. Samy dějiny se ustavily procesem, který právem můžeme nazvat „emancipace“, a to hned v několika velkých „emancipačních“ krocích (přičemž pochopitelně jde o naši periodizaci, která se časem může ukázat jako příliš zjednodušující a schematizující). Předčlověk jakožto ještě přírodní tvor se vzdálil „své“ přírodě (tj. svému okolí, svému životnímu prostředí, svému původnímu, totiž přírodnímu „osvětí“) vynálezem rituálů a magických úkonů. Mezi těmito rituály se dostalo mimořádně a dlouhodobě významné perspektivy rituálům hlasovým (které svými zprvu skrytými možnostmi daleko překonaly šíři, mnohostrannost a plasticitu významové nosnosti rituálů mimických, pohybových, výtvarných atd.). Můžeme proto opět v ustavení jazyka (mluvy) vidět proces emancipační: člověk se tu z rituály pěstujícího tvora stává tvorem promlouvajícím, tj. komunikujícím se svými partnery slovem, jazykem; tedy z tvora, který je příležitostně ze svého přírodního osvětí vytrhován do zatím neintegrovaných kousků „světa“ (ve skutečnosti jde stále ještě o osvětí, ovšem nového typu) rituálních úkonů a k nim se družících zvláštních prožitků, se stává tvor, který přesouvá své životní těžiště do světa promlouvání, do světa narativity – tvor, který stále více „žije“ ve „světě“ mýtu, a vztahuje se ke svému okolí prizmatem mytické narativity.
(Písek, 990712-1.)