This text examines Heidegger's notions of "pre-conceptual" and "extra-conceptual" thinking, as discussed in his "Letter on Humanism." Heidegger challenges traditional ontology for its inability to recognize a form of thinking that is stricter than conceptual thought. The analysis focuses on Heidegger’s vision of future thinking, which he suggests will no longer be philosophy or metaphysics, but rather a "descent into the poverty of its preliminary essence." A central theme is the critique of the term "original" (ursprünglich). The author argues that this originality should not be understood as a return to an ancient past or a lost origin. Instead, true originality in thinking must be derived from that which is newly and actually arriving. Therefore, authentic thinking does not look backward to a pristine past but draws from the current, non-objective Truth. By moving beyond the constraints of metaphysics, this "more original" thinking seeks to engage with reality in a way that transcends the traditional conceptual framework, emphasizing the importance of the immediate and emerging source of truth over historical regression.
[Heidegger: „vorbegriffliches Denken“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 7. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Heidegger: „vorbegriffliches Denken“]
Heidegger užívá někdy slov „vorbegriffliches Denken“, a snad také – ale teď s jistotou nevím – außerbegriffliches Denken. Ve svém „Dopise o humanismu“ (2226, S. 110) však zdůrazňuje vysokou kvalifikovanost takového ne-pojmového myšlení, totiž když při kritice „ontologie“ jí vytýká neschopnost myslit a tedy i uznat skutečnost, že je i takové myšlení, které je přísnější než myšlení pojmové („daß es ein Denken gibt, daß strenger ist als das begriffliche“). Protože o předpojmovém myšlení, jak se nám samo nabízí, nelze mít za to, že je (bylo) vybaveno nějakou „přísností“, je pravděpodobné, že Heideggerovi jde spíše o myšlení mimopojmové. Heidegger však ani slovem nenaznačuje, že by počítal s nějakým „pokrokem“ v myšlení; v závěrečných slovech zmíněného dopisu naopak mluví o sestupu myšlení do chudoby vlastní předběžné bytnosti („Das Denken ist auf dem Abstieg in die Armut seines voläufigen Wesens.“ – S. 119). V souvislosti s tím také ztotožňuje filosofii s metafyzikou a vyslovuje – pokud jde o příští myšlení – prognózu, že už nebude filosofií, protože bude myslit „původněji“ než metafyzika (119: „Das künftige Denken ist nicht mehr Philosophie, weil es ursprünglicher denkt als die Metaphysik, welcher Name das gleiche sagt. „) Samo slovo „původní“ je dvojznačné, a dokonce pochybné, protože matoucí, pokud se zároveň nezdůrazní, že ona původnost nemůže a nesmí být odvozována z nějaké minulosti, tj. z nějakého dávného původu, nýbrž že původnost myšlení může mít svůj původ (svůj zdroj) pouze v tom nově, aktuálně přicházejícím. Původní myšlení není tedy to, co se vrací k nějakému dřívějšímu myšlení, které ještě nezbloudilo nebo které se nepokazilo, nýbrž které se opírá o ten jediný a pravý zdroj, čerpá z toho jediného a pravého původu, totiž z právě nyní, aktuálně a nově přicházející nepředmětné Pravdy.
(Písek, 990716-3.)