This text critically examines the nature of scientific procedure and the ontological status of the objects that science investigates. The author reflects on the assumption that an object of study must exist independently of science and precede it chronologically. Special attention is given to mathematics, which Kant regarded as the foundation of scientific rigor, yet its objects cannot be simply categorized as pre-existing in a Platonic sense. Drawing on Husserl’s concept of intentional objects, the text argues that while an object must precede a specific act of investigation, it does not necessarily exist eternally or independently of the scientific enterprise as a whole. The object of science may be understood as a (co-)creation of the investigating subject, thereby challenging the strict dichotomy between independent reality and human knowledge. The reflection moves toward understanding science as a non-arbitrary process in which the subject's active role is crucial in constituting the investigated reality and its structures.
[Vědecký postup]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 8. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Vědecký postup]
K bytostné povaze vědy resp. vědeckého postupu náleží, že se zabývá něčím, co tu je nezávisle na vědě (resp. na jejím postupu) a – pokud jde jen o ten postup – co tu je „dříve“ než věda (resp. než onen postup). Opatrně musíme formulovat proto, abychom neupadli do ontologických (resp. metafyzických) předsudků v podstatě platónského typu. Je totiž třeba pamatovat na to, že za vědu je považována také matematika, a to nejen od počátku, ale vlastně až do dneška (Kant dokonce napsal, že v každé vědě je tolik vědy, kolik tam je matematiky, takže matematika je pro něho vlastně předpokladem a základem vědy a vědeckosti). Nicméně předpoklad, že to, co věda zkoumá, tu musí být dříve než věda, neobstojí, protože by to znamenalo předpokládat nějakou preexistenci matematických (např. geometrických, ale ve skutečnosti vůbec jakýchkoli „objektů“, přesněji – s Husserlem řečeno – intencionálních objektů či předmětů). Proto je nutno volit obezřetnou formulaci, že takový intencionální předmět tu musí být dříve než jakékoli zkoumání tohoto předmětu. To vůbec neznamená – a nesmí tak být interpretováno – že je tu odevždy nebo alespoň že není či dokonce nemůže být výtvorem nebo alespoň spoluvýtvorem zkoumajícího (a už vůbec ne výtvorem libovolným, svévolným).
(Písek, 990804-1.)