Text zkoumá vztah mezi objektivní skutečností a jejím zobrazením prostřednictvím komparace lidského a zvířecího vnímání. Východiskem je tradiční vyprávění o souboji dvou malířů usilujících o absolutní mimetickou věrnost, které autor podrobuje kritice. Na příkladech chování psa či instinktivního jednání kuřete dokládá, že zvířata se nenechají zmást pouhou vizuální podobností, neboť se orientují podle specifických vjemů nesoucích životní význam. Hlavní pozornost je věnována specificky lidské schopnosti interpretace. Člověk jako jediný dokáže v duchu rekonstruovat celek z pouhých náznaků či karikatury, aniž by byla vyžadována přesná nápodoba. Tato schopnost domýšlet si význam a dešifrovat abstraktní podněty jako smysluplná sdělení tvoří podle autora základ pro vznik obrázkového písma a vývoj lidské řeči. Lidské vnímání obrazu je tedy chápáno nikoli jako pasivní klam, nýbrž jako aktivní čtení znaků, které překračuje pouhou kopii reality.