Tento text se zabývá otázkou existence života ve vesmíru a mezemi jeho vědeckého zkoumání. Autor rozebírá dva základní scénáře: buď je život na Zemi naprostou náhodou s možným mimovesmírným původem, nebo je život ve vesmíru častější, avšak podmíněný vysoce specifickými a málo pravděpodobnými okolnostmi. Na příkladu pozemské evoluce a jejích historických „vynálezů“, jako je placenta, ukazuje na zásadní roli nahodilosti. I kdyby život vznikl na jiných místech, absence společné historické báze činí vznik obdobných forem či inteligentních civilizací fantasticky nepravděpodobným. Text naznačuje, že vývoj vesmíru směřuje k uplatňování kontingencí na úkor obecných zákonitostí. Autor v závěru kritizuje moderní vědu za její jednostrannou technizaci, která podle něj vede ke slepé uličce v chápání komplexních dějů v biosféře a vesmíru. Esej tak vybízí k hlubší filosofické interpretaci unikátnosti života a jeho evolučních cest.