Text se zabývá filosofickým rozlišením mezi myšlenkou jako subjektivním aktem a ideou jako objektivním obsahem myšlení. Vychází z úvah Emanuela Rádla o materiálním zprostředkování myšlenek, které autor podrobuje kritické analýze. Klíčovým bodem je rozdíl mezi myšlenkovým výkonem, jenž je vázán na živého jedince, a tím, k čemu se tento výkon vztahuje. Autor argumentuje, že geometrické tvary či matematické konstanty, jako je číslo pí, vykazují samostatnost a neměnnost, která je na lidském subjektu nezávislá. S využitím karteziánského rozlišení mezi cogitatio cogitans (myslící akt) a cogitatio cogitatum (myšlený předmět) text ukazuje, že myšlení není pouhým uzavřeným stavem mysli, nýbrž vztahem k transcendentní „ideji“. Tato idea představuje pevnou a závaznou strukturu, která není pouhým nicotným produktem mysli, ale svébytnou skutečností, k níž se musíme ve svém intelektuálním úsilí soustředěně obracet.