Tento text se zabývá zásadním rozdílem mezi vnímáním a zkušeností, přičemž klíčovým rozlišovacím faktorem je jejich časový rozsah a historicita. Zatímco vjem je vždy partikulární a vázaný na konkrétní okamžik (aktuální či vzpomínaný), zkušenost má historickou povahu a utváří se prostřednictvím opakovaných vjemů. Autor zdůrazňuje, že vnímání získává svůj „smysl“ pouze tehdy, je-li zasazeno do širšího zkušenostního kontextu; bez tohoto pozadí postrádá vjem hlubší význam. Text dále zkoumá nejnižší formy vnímání, které definuje jako senzitivitu či reaktibilitu, tedy základní schopnost subjektu reagovat na podněty z okolí. Tyto primordiální formy vnímavosti jsou těžko dostupné a předpokládají se tam, kde opouštíme kauzalismus ve prospěch interakce. Celkově práce osvětluje vztah mezi individuálním vjemem, historicitou zkušenosti a fundamentální reaktivitou subjektu, která tvoří základ pro jakoukoli smysluplnou zkušenost se světem.