Dopis Ladislava Hejdánka z roku 1978 reflektuje komplexní vztah mezi filosofií a politikou. Autor reaguje na kritiku své koncepce filosofického odstupu a zdůrazňuje, že političnost filosofie nespočívá v přímé účasti na moci, ale v kritické reflexi politické praxe. Filosofie odhaluje ideologické masky a vnitřní rozpory moci, přičemž se opírá o vztah k celku lidské existence. Hejdánek rozlišuje mezi „dobrou“ politikou, která rozšiřuje prostor pro lidskou svobodu a svědomí, a „špatnou“ politikou, která se emancipuje od své služebné role a zneužívá moc k potlačování jednotlivce. V závěru textu ilustruje tyto teze na příkladu Charty 77, kterou interpretuje jako nepolitický čin s hlubokým politickým dopadem. Filosofův vstup do politické arény nemá za cíl získání moci, nýbrž vnesení světla pravdy do uzavřeného politického systému. Text tak obhajuje specifickou formu angažovanosti založenou na mravních a ontologických principech.