Tento text zkoumá filosofický pojem celku ve vztahu k Heideggerově interpretaci řeckého termínu logos a legein. Autor kriticky analyzuje český překlad „shromáždění“ a navrhuje termín „sebranost“ jako vhodnější vyjádření vnitřní integrity celku. Na rozdíl od pouhé náhodné hromady věcí, o které mluvil již Hérakleitos, představuje celek výsledek aktivního procesu sbírání, který v sobě nutně zahrnuje prvek výběru a selekce. Tento proces není pouze mechanickým kupením, ale cíleným vyhledáváním a sjednocováním prvků do funkční jednoty. Text ilustruje tento princip na příkladu biologických organismů, které projevují mimořádnou schopnost selektivně čerpat specifické živiny z okolního prostředí. Tato vnitřní sjednocenost je nahlížena jako základní charakteristika bytí, která přesahuje běžné chápání materiálního světa a naznačuje hlubší organickou integritu, jež se vymyká jednoduchému vědeckému vysvětlení a hraničí s fascinujícím tajemstvím přírodních procesů.