Ladislav Hejdánek (1927–2020) byl český filosof, jehož celoživotní myšlenkové úsilí se soustředilo na promýšlení pojetí pravdy s neřeckými kořeny, které působilo proti tradičním metafyzickým a pozitivistickým chápáním. Po počátečním zájmu o matematickou logiku se na Filosofické fakultě UK pod vlivem Jana Patočky přiklonil k filosofii, ačkoli se od Patočkovy fenomenologie odchýlil ve prospěch kritického realismu. Vlivem politických perzekucí po roce 1948 ztratil možnost normální akademické dráhy a pracoval v dělnických profesích, přičemž se věnoval neoficiální filosofické práci a seminářům, které získaly na významu po Chartě 77. Po roce 1989 mohl konečně rehabilitovat a vyučovat na vysoké škole. Jeho klíčovými tématy byla pravda, reflexe, subjektivita a zejména „nepředmětnost“ myšlení, tedy možnost přesného a metodického myšlení pracujícího s konotacemi mimo tradiční pojmovost, inspirovaného křesťanskou a starožidovskou tradicí.