Tato studie zkoumá hlubokou krizi moderní doby skrze prizma rozpadu mýtu a jeho historické proměny v logos. Autor vychází z teze, že mýtus byl klíčovým faktorem polidštění, který nahradil selhávající instinkty novou, na řeči založenou integritou. Zatímco mýtus funguje skrze rituální zpřítomnění a ztotožnění se s archetypy, nastupující logos zavádí distanci, reflexi a zpředmětnění skutečnosti. Text sleduje proces logizace mýtu a profánních aktivit, který vedl ke vzniku řecké filosofie, ale zároveň způsobil postupné odcizení myšlení od samotného života (bios). Rozklad mýtu neznamená jeho úplné vymizení, ale spíše fragmentaci do náboženství, umění či moderních ideologií. V závěru autor nastiňuje potřebu transformace filosofie, která by překonala jednostrannost logu a nalezla nový vztah k živé skutečnosti a dějinnosti. Tato reorientace je vnímána jako nezbytná pro překonání současného rozštěpu mezi slovem a životem v budoucím myšlení.