Text analyzuje kontrast mezi reformním úsilím Michaila Gorbačova v Sovětském svazu a rigidním postojem československého komunistického režimu na konci 80. let. Autor využívá shody okolností, kdy se v tisku objevil Gorbačovův projev o demokratizaci a zároveň článek kritizující katolickou petici za náboženskou svobodu. Zatímco Moskva volá po aktivitě občanů a překonání byrokratismu, českoslovenští představitelé masovou iniciativu věřících bagatelizují jako akci několika jednotlivců. Esej zdůrazňuje probouzející se občanskou odvahu a duchovní obnovu, projevující se masovou účastí na poutích a podpisových akcích. Autor kritizuje byrokraty, kteří sice mluví o „přestavbě“, ale ve skutečnosti brání skutečným změnám a nadále diskriminují křesťany i jiné ne-marxisty. Závěrem konstatuje, že zatímco věřící již svůj „Rubikon“ – hranici strachu a pasivity – překročili, mocenský aparát se skutečné demokratizace stále obává a odmítá přijmout nové společenské standardy, které by zaručily práva všech občanů bez ohledu na jejich přesvědčení.