Logika XIII [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 14. 2. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika XIII
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
245 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 15.2.88 O pojmu /vsunuté úvahy/ 01 Wittgensteing na jehož vývoji od Traktátu ke zkoumáním by se také dalo leccos ukázat, začíná Logická zkoumání rozsáhlejším citátem s Augustinových Konfesí /1,8/-čteme. Wittgenstein cituje proto, aby ukázal "jistý obraz lidské mluvy" totiž ten, že,"slova, mluvy pojmenovávají předměty věty jsou spojení takových pojmenování" /237/ 02 Augustin podává vysvětlení, jak dochází k tomu, že slova mohou znamenat nějaké věci: mluví o paměti a o nutnosti si zapamatovat, jak lidé věc nazývají. K tomu je zapotřebí předjazykového a mimokazykového kontextu na jedné straně, ale na druhé straně také určité rozsáhlejší zkušenosti, spojené s praxí, s praktickým užíváním jazyka. 03 Wittgenstein pak shrnuje Augustinovo vypodobnění mluvy tak, že v něm nacházíme kořeny myšlenky, že každé slovo má nějaký význam, a že tento význam je slovu přiřezen. Dokonce to forumuluje tak, že tento význam /Bedeutung/ je tím předmětem, za nějž tu stojí slovo /"sie ist der Gegenstand, für welchen das Wort steht"- 237/. 04 Nechme nyní Wittgensteina i Augustina a podívejme se do textu mnohem staršího, totiž do Aristotelova spisku o sofistickém vyvracení /český překlad: 0 sofistických důkazech, s.23-24/. Čteme. /paralogismy/ 05 Aristoteles chce ukázatm jak vznikají chyby a omyly při práci se slovy: není to tak, jako u kamínků /nesmyslná poznámka č.9 na s.80, ale zůstává nevysvětleno; vysvětlení: každý kamínek reprezentuje jednotky, desítky atd. těch věcí, které jsou počítány/, je tu "nepodobnost" - OYK ESTIN HOMOION, totiž nepodobnost mezi věcmi a slo vy. 06 Aristotelůb argument je překvapivý, protože přichází ja koby ze strany, odjinud - ale je dokonale přesvědčivý a nám otvírá cestu k vlastnímu problému, jímž se chceme. zabývat. 07 Argument: "slov a složených výrazů je omezený počet, věcí je však co do čísla neomezeně mnoho". Důsledek je ohromující /i když ovšem nám dobře známý/: "proto je nut né, že tentýž složený výraz nebo jedno slovo značí více věcí". V práci se slovy je třeba jisté zběhlosti-a... především znalosti významů: "ti, kdo neznají význam slov, dopouštějí se nesprávných úsudků" /jak ve vlastním myšlení, tak v rozmlouvání a druhými/. 88-227 14 11. 88
245 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 15.2.88 O pojmu /vsunuté úvahy/ 01 Wittgensteing na jehož vývoji od Traktátu ke zkoumáním by se také dalo leccos ukázat, začíná Logická zkoumání rozsáhlejším citátem s Augustinových Konfesí /1,8/-čteme. Wittgenstein cituje proto, aby ukázal "jistý obraz lidské mluvy" totiž ten, že,"slova, mluvy pojmenovávají předměty věty jsou spojení takových pojmenování" /237/ 02 Augustin podává vysvětlení, jak dochází k tomu, že slova mohou znamenat nějaké věci: mluví o paměti a o nutnosti si zapamatovat, jak lidé věc nazývají. K tomu je zapotřebí předjazykového a mimokazykového kontextu na jedné straně, ale na druhé straně také určité rozsáhlejší zkušenosti, spojené s praxí, s praktickým užíváním jazyka. 03 Wittgenstein pak shrnuje Augustinovo vypodobnění mluvy tak, že v něm nacházíme kořeny myšlenky, že každé slovo má nějaký význam, a že tento význam je slovu přiřezen. Dokonce to forumuluje tak, že tento význam /Bedeutung/ je tím předmětem, za nějž tu stojí slovo /"sie ist der Gegenstand, für welchen das Wort steht"- 237/. 04 Nechme nyní Wittgensteina i Augustina a podívejme se do textu mnohem staršího, totiž do Aristotelova spisku o sofistickém vyvracení /český překlad: 0 sofistických důkazech, s.23-24/. Čteme. /paralogismy/ 05 Aristoteles chce ukázatm jak vznikají chyby a omyly při práci se slovy: není to tak, jako u kamínků /nesmyslná poznámka č.9 na s.80, ale zůstává nevysvětleno; vysvětlení: každý kamínek reprezentuje jednotky, desítky atd. těch věcí, které jsou počítány/, je tu "nepodobnost" - OYK ESTIN HOMOION, totiž nepodobnost mezi věcmi a slo vy. 06 Aristotelůb argument je překvapivý, protože přichází ja koby ze strany, odjinud - ale je dokonale přesvědčivý a nám otvírá cestu k vlastnímu problému, jímž se chceme. zabývat. 07 Argument: "slov a složených výrazů je omezený počet, věcí je však co do čísla neomezeně mnoho". Důsledek je ohromující /i když ovšem nám dobře známý/: "proto je nut né, že tentýž složený výraz nebo jedno slovo značí více věcí". V práci se slovy je třeba jisté zběhlosti-a... především znalosti významů: "ti, kdo neznají význam slov, dopouštějí se nesprávných úsudků" /jak ve vlastním myšlení, tak v rozmlouvání a druhými/. 88-227 14 11. 88
====================
247 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Mít význam se řecky řekne SEMAINEIN. Co to znamená, že slova mohou mít několik významů ? Aniž bychom se pouštěli do rozsáhlého zkoumání, které za nás mohou provádět filologové a sémantikové, můžeme nahlédnout, že o platnosti toho či jiného významu v určité chvíli a při určitém použití nerozhoduje samo slovo, ale nerozhoduje zajisté ani slovem pojmenovaná věc, nebot není nikoho, kdo by rozhodl předem, že právě ona se má ucházet o to, aby slovo mělo takový význam, aby se stalo právě jejím pojmenováním. 09 Opravdu není nikoho? Ale ano, ovšemže ten "někdo" tu je: ten promlouvající. Ale když rozhoduje promlouvající o tom, jaký význam má jím užité slovo, jak může někdo kdo jiný správně pochopit, jaký význam se promlouvající rozhodl slovu právě v té chvíli dát ? Neplatí tu Gorgiovo tvrzení, že i kdyby něco bylo /jako že není/ a i kdybychom to mohli poznat /jakože nemůžeme/, tak že bychom to nemohli nikomu sdělit ? 10 Augustin docela právem poukazoval na nutnost širšího kontextu, zejména na "přirozený jazyk" těla, pohybů, mi miky apod., bez nichž slovní jazyk nemůže vzniknout a na začátku ani nemůže být chápán. Ale to by nás zase od hlavního problému jen odvádělo. Nám jde tady o instrumentárium, nikoliv o motivy ani o vůli či jiné subjektivní faktory. 11 Především postavme otázku, jakým způsobem může gyšlení zabezpečit, aby bud všeobecně anebo v dané chvíli určité slovo mělo jediný a jednoznačný význam. Pokud zůstaneme u věcí, na které lze ukázat nebo která lze nějak mimicky naznačit, je to prakticky snadnější, i když to žádnému objasnění nepomáhá. Ale jak to je tam, kde něco takového možné není ? Tady si všimněme především toho, čemu maximální pozornost věnoval Sókratés v Platonových dialozích. 12 Co to je spravedlivé či spravedlnost? Co to je krása? Co to je pravda? Co láska? A co láska k pravdě či k moudrosti, filosofie? Jak může filosofie zkoumat, co to je filosofie? Jak může myšlení přemýšlet o tom, co to je vlastně myšlení? Jak může jazyk mluvit o tom, co to je jazyk a mluva, co řeč atd. ? /Ovšemže to je vždy subjekt, který mluví, myslí, filosofuje - ale nám jde o tu instrumentalitu!/ Jak můžeme přesně vymezit, co to je pojem bez pojmu? A jak se můžeme domluvit o tom, co to je význam, aniž bychom pracovali s významy? 88-228 14 99 FORD
247 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Mít význam se řecky řekne SEMAINEIN. Co to znamená, že slova mohou mít několik významů ? Aniž bychom se pouštěli do rozsáhlého zkoumání, které za nás mohou provádět filologové a sémantikové, můžeme nahlédnout, že o platnosti toho či jiného významu v určité chvíli a při určitém použití nerozhoduje samo slovo, ale nerozhoduje zajisté ani slovem pojmenovaná věc, nebot není nikoho, kdo by rozhodl předem, že právě ona se má ucházet o to, aby slovo mělo takový význam, aby se stalo právě jejím pojmenováním. 09 Opravdu není nikoho? Ale ano, ovšemže ten "někdo" tu je: ten promlouvající. Ale když rozhoduje promlouvající o tom, jaký význam má jím užité slovo, jak může někdo kdo jiný správně pochopit, jaký význam se promlouvající rozhodl slovu právě v té chvíli dát ? Neplatí tu Gorgiovo tvrzení, že i kdyby něco bylo /jako že není/ a i kdybychom to mohli poznat /jakože nemůžeme/, tak že bychom to nemohli nikomu sdělit ? 10 Augustin docela právem poukazoval na nutnost širšího kontextu, zejména na "přirozený jazyk" těla, pohybů, mi miky apod., bez nichž slovní jazyk nemůže vzniknout a na začátku ani nemůže být chápán. Ale to by nás zase od hlavního problému jen odvádělo. Nám jde tady o instrumentárium, nikoliv o motivy ani o vůli či jiné subjektivní faktory. 11 Především postavme otázku, jakým způsobem může gyšlení zabezpečit, aby bud všeobecně anebo v dané chvíli určité slovo mělo jediný a jednoznačný význam. Pokud zůstaneme u věcí, na které lze ukázat nebo která lze nějak mimicky naznačit, je to prakticky snadnější, i když to žádnému objasnění nepomáhá. Ale jak to je tam, kde něco takového možné není ? Tady si všimněme především toho, čemu maximální pozornost věnoval Sókratés v Platonových dialozích. 12 Co to je spravedlivé či spravedlnost? Co to je krása? Co to je pravda? Co láska? A co láska k pravdě či k moudrosti, filosofie? Jak může filosofie zkoumat, co to je filosofie? Jak může myšlení přemýšlet o tom, co to je vlastně myšlení? Jak může jazyk mluvit o tom, co to je jazyk a mluva, co řeč atd. ? /Ovšemže to je vždy subjekt, který mluví, myslí, filosofuje - ale nám jde o tu instrumentalitu!/ Jak můžeme přesně vymezit, co to je pojem bez pojmu? A jak se můžeme domluvit o tom, co to je význam, aniž bychom pracovali s významy? 88-228 14 99 FORD
====================
249 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
13 Hans-Jürgen Hampel např. /3394, variabilität etc., s.34, § 12/ praví, že v klasické logice je připisováné pojmu elementární význam: s jeho pomocí se daří učinit jsoucí nenázorným způsobem disponibilním a zároveň rozhodující měrou redukovat použité znaky. Pojem míří na obecné, díky abstrakci se vzdaluje od individuelního /a pak poukazuje na rozsah a obsah pojmu a jejich souvislost s "Merkmály"/. 14 Tady jsme upozorněni na to, co jsme nechali nepozorně stra nou, když jsme četli vybrané místo z Aristotela. Mezi vícevýznamností slov se dostává zvláštního významu skutečnosti, že užité slovo se může vztahovat k téže věci někoX likerým, ba mnohým způsobem, aniž by došlo k záměně za věc jinou. Řeknu-li "pes", mohu mínit určitého psa, např. Alíka sousedovic, a to bud nyní, nebo včera, nebo zítra, nebo v jinou určitou dobu, a konečně po celý jeho život. Dále mohu mínit Alíka jako reprezentanta nějaké větší skupiny resp. třídy psů, např. jezevčíka dlohosrstého. V ještě vět ší obecnosti jako představitele či zástupce norníků, psa domácího /přibližného významu anebo jako taxonomickou jednotku CAnis canis domesticus/, případně čeledi šelem psovitých. A to jsem zdaleka nevyjmenoval všechny možnosti. 15 Vzniká nezbytná otázka, jakým způsobem můžeme zabezpečit, aby slovo "pes" dalo v konrétním časové i věcném kontextu někomu druhém přesně ten "smysl", v jakém bylo míněno tím, kdo slova užil v promluvě. A ovšem také, jak může promlouvající zabezpečit, aby při užití tohoto slova v rámci téhož kontextu omylem či nedopatřením nepřešel od jednoho významu slova k významu jinému ? Že to je možné omylem i vědomým podvodem, na to upozornil již Aristoteles. 16 Zcela stranou jsme nechali zatím tu okolnost, že slovo "pes" se může vztahoat také k obrazu psa /a nejen k živému osu/, k různým pojmům psa na rozdíl od různých intencionálních objektů, a eventuelně i k intencionálním nepředmětů, uvážíme-li pěspektivu rozvinutého nepředmětného myšlení, zakládajícího novou tradici pojmovosti a dbajícíha např. na to, že pes musí být míněn jako pravé jsoucno. 17 Když mluvíme o významu, máme na mysli spíše výsledek, produkt, ale zůstává zcela nejasné, jaké povahy tento produkt či výtvor jest. Po mém soudu je pojem "významu" projevem a produktem předmětného myšlení, zejména v použití moderní logiky. Je vlastně nepotřebný, protože se obejdeme ve výkladu bez něho. Naproti tomu funktionální "pojem" je zcela nezbytný svým poukazem na aktivní tvorbu a sebeorganizaci myšlení. 88-229 14 IL 88
249 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
13 Hans-Jürgen Hampel např. /3394, variabilität etc., s.34, § 12/ praví, že v klasické logice je připisováné pojmu elementární význam: s jeho pomocí se daří učinit jsoucí nenázorným způsobem disponibilním a zároveň rozhodující měrou redukovat použité znaky. Pojem míří na obecné, díky abstrakci se vzdaluje od individuelního /a pak poukazuje na rozsah a obsah pojmu a jejich souvislost s "Merkmály"/. 14 Tady jsme upozorněni na to, co jsme nechali nepozorně stra nou, když jsme četli vybrané místo z Aristotela. Mezi vícevýznamností slov se dostává zvláštního významu skutečnosti, že užité slovo se může vztahovat k téže věci někoX likerým, ba mnohým způsobem, aniž by došlo k záměně za věc jinou. Řeknu-li "pes", mohu mínit určitého psa, např. Alíka sousedovic, a to bud nyní, nebo včera, nebo zítra, nebo v jinou určitou dobu, a konečně po celý jeho život. Dále mohu mínit Alíka jako reprezentanta nějaké větší skupiny resp. třídy psů, např. jezevčíka dlohosrstého. V ještě vět ší obecnosti jako představitele či zástupce norníků, psa domácího /přibližného významu anebo jako taxonomickou jednotku CAnis canis domesticus/, případně čeledi šelem psovitých. A to jsem zdaleka nevyjmenoval všechny možnosti. 15 Vzniká nezbytná otázka, jakým způsobem můžeme zabezpečit, aby slovo "pes" dalo v konrétním časové i věcném kontextu někomu druhém přesně ten "smysl", v jakém bylo míněno tím, kdo slova užil v promluvě. A ovšem také, jak může promlouvající zabezpečit, aby při užití tohoto slova v rámci téhož kontextu omylem či nedopatřením nepřešel od jednoho významu slova k významu jinému ? Že to je možné omylem i vědomým podvodem, na to upozornil již Aristoteles. 16 Zcela stranou jsme nechali zatím tu okolnost, že slovo "pes" se může vztahoat také k obrazu psa /a nejen k živému osu/, k různým pojmům psa na rozdíl od různých intencionálních objektů, a eventuelně i k intencionálním nepředmětů, uvážíme-li pěspektivu rozvinutého nepředmětného myšlení, zakládajícího novou tradici pojmovosti a dbajícíha např. na to, že pes musí být míněn jako pravé jsoucno. 17 Když mluvíme o významu, máme na mysli spíše výsledek, produkt, ale zůstává zcela nejasné, jaké povahy tento produkt či výtvor jest. Po mém soudu je pojem "významu" projevem a produktem předmětného myšlení, zejména v použití moderní logiky. Je vlastně nepotřebný, protože se obejdeme ve výkladu bez něho. Naproti tomu funktionální "pojem" je zcela nezbytný svým poukazem na aktivní tvorbu a sebeorganizaci myšlení. 88-229 14 IL 88