Tento text se zabývá Plotinovým pojetím krásy, které se rozprostírá od smyslového vnímání až k intelektuálním a morálním hodnotám, jako jsou vědy a ctnosti. Hlavním tématem je kritický rozbor otázky, zda existuje něco, co těmto krásným věcem „předchází“. Autor identifikuje dva základní problémy spojené s tímto předcházením: zaprvé povahu tohoto vztahu, tedy zda se jedná o souvislost časovou, kauzální či hierarchickou ve smyslu ontologického základu, který krásné věci umožňuje. Zadruhé se text táže na samotný způsob existence tohoto předcházejícího principu. Zpochybňuje, zda lze o „krásu o sobě“ hovořit jako o něčem existujícím v běžném slova smyslu a jakým způsobem se jednotlivé krásné věci na této ideální kráse podílejí. Úvaha vychází z Rezkových překladů a Patočkovy filosofické tradice, přičemž zkoumá vztah mezi původním základem a participací v kontextu antické estetiky.