Text kriticky zkoumá rozdíl mezi „evangeliem Ježíšovým“ a „evangeliem o Ježíšovi“. Autor vychází z analýzy „Zásad Českobratrské církve evangelické“ J. L. Hromádky, kde poukazuje na to, že církevní tradice upřednostňuje dogmatickou zvěst o Kristu jako oběti za hříchy před Ježíšovým vlastním kázáním o Božím království. Tato orientace na velikonoční kérygma podle autora odsouvá do pozadí Ježíšův život, činy a učení. Text zpochybňuje koncepci „ekonomie spasení“ založenou na nutnosti krvavé oběti, kterou označuje za odporující duchu Starého i Nového zákona, zejména s odkazem na proroka Izaiáše a příběh o Abrahamovi. Autor varuje, že uctívání dogmatických konstrukcí místo následování Ježíšovy cesty vede k vnitřním rozporům, zmatení a historickému úpadku křesťanství. Cílem úvahy je rehabilitovat původní Ježíšovo poselství jakožto klíč k autentické víře, která není zatížena cizorodými nánosy náboženských model a nepochopení Boží vůle.