Tento text podrobuje filosofické reflexi koncept „práva být člověkem“ a zkoumá jeho ontologické a právní předpoklady. Autor vyvozuje, že toto právo musí logicky předcházet samotné existenci lidské bytosti. Úvaha se dále rozšiřuje na obecnější „právo být“, přičemž čerpá z učení předsokratovského filosofa Anaximandra. Ten nahlížel na proces vznikání jsoucen jako na určitou formu bezpráví, které je následně vykoupeno jejich zánikem. Text toto pojetí rozvíjí do teze, že každé uskutečnění práva na existenci v sobě nese prvek nespravedlnosti vůči tomu, co dosud nevzniklo nebo vzniknout nemůže. Vzhledem k tomu, že veškerá možná jsoucna nemohou existovat současně, každá konkrétní přítomnost nevyhnutelně omezuje prostor pro ostatní potenciální entity. Tato práce tak nabízí hluboký vhled do vztahu mezi spravedlností, existencí a limity bytí v čase a prostoru.