Tato práce se zabývá úlohou filosofie v životě člověka a její schopností poskytovat orientaci ve světě. Autor zkoumá historický přechod od mýtu a náboženství k filosofickému myšlení, přičemž upozorňuje na omezení tradiční řecké pojmovosti. Tato omezení byla překonána zejména díky setkání s hebrejskou tradicí, což umožnilo filosofii lépe reflektovat své meze a rozvíjet nové přístupy k myšlení. Navzdory pokroku v odborném bádání však v širší společnosti přetrvávají mýtické zbytky a setrvačnost starých způsobů uvažování. Vzniká tak propast mezi tvůrčími mysliteli a laickou veřejností. Text varuje před snahami o přílišné „zvědečtění“ filosofie, které vede k její izolaci a odcizení od společnosti. Skutečná filosofie musí usilovat o srozumitelnost a schopnost oslovit co nejširší publikum, aby naplnila svou základní funkci v každodenní praxi a lidském životě. Jen skrze otevřenost a srozumitelný jazyk může filosofie účinně nahradit dřívější formy výkladu světa.