Dopis Ladislava Hejdánka z března 1978 reaguje na vnitřní pnutí v Chartě 77, zejména na rozhovor Jiřího Hájka pro časopis Spiegel. Hejdánek podrobuje kritice Hájkovo tvrzení, že v roce 1968 neexistoval prostor pro obnovu sociální demokracie kvůli "geografickým a historickým podmínkám". Autor v textu reflektuje příčiny únorového převratu v roce 1948, které spatřuje v potlačování diskuse a politické nepřipravenosti tehdejších nekomunistických stran. Odmítá koncept omezené demokracie a zdůrazňuje, že skutečný pluralismus a respekt k občanským právům nesmí být podmiňován vnějšími tlaky či politickým pragmatismem. Hejdánek považuje možnost svobodné existence sociální demokracie za lakmusový papírek upřímnosti demokratických snah. Varuje před tím, aby i v rámci disentu přežívaly tendence k vylučování určitých skupin občanů na základě vágních historických zdůvodnění. Text je hlubokou reflexí o politické integritě a nutnosti úplné emancipace od dogmatismu, která je nezbytná pro skutečnou demokratizaci společnosti.