Tento text analyzuje kritický postoj J. B. Součka k teologické koncepci J. L. Hromádky na přelomu 20. a 30. let 20. století. Souček sice uznával velkorysost a podmanivost Hromádkových vizí, ale zároveň zdůrazňoval nezbytnost jejich hlubšího prověření skrze detailní analýzu a kritiku. Podle Součka nesmí teologie zůstávat pouze u velkolepých teoretických rámců; její skutečná hodnota a nosnost se musí projevit v konkrétní teologické práci, v rozboru jednotlivých problémů a v důsledné sebekritice vlastních tezí. Tento historický exkurz do českého teologického myšlení ukazuje na napětí mezi vizionářským rozmachem a požadavkem na metodologickou preciznost. Souček tak nabádal k tomu, aby teologická reflexe neztrácela ze zřetele detail, který je pro obhajobu celku klíčový. Text zdůrazňuje, že legitimita teologické pozice je přímo závislá na její schopnosti obstát v drobnokresbě odborné analýzy, čímž doplňuje celkový obraz tehdejší intelektuální diskuse.