Tento text kriticky reaguje na provokativní tezi Ernsta Gellnera, podle níž musí být lidská společnost založena na „lži“, protože fakta sama o sobě nejsou schopna zajistit existenci společného systému interpretací a hodnot nezbytných pro fungování kultury. Autor článku, reagující na citaci v Literárních novinách, podrobuje toto tvrzení filosofické kritice a obviňuje Gellnera z pozitivistických předsudků. Hlavní námitka spočívá v tom, že Gellner ztotožňuje pravdu výhradně s empirickými fakty, čímž jakékoli normy či pravidla automaticky odsouvá do sféry lži. Autor naopak argumentuje, že fakta jsou lidskými konstrukty stejně jako pravdy a že kultura vyžaduje hlubší tvůrčí akt, který předchází jakékoli danosti. Gellnerovo pojetí je v textu označeno za zastaralé, neboť ignoruje povahu pravdy mimo rámec pozitivismu. V závěru autor vyjadřuje potřebu prostudovat Gellnerovu knihu přímo, aby mohl své námitky podložit důkladněji a vyhnul se závislosti na zprostředkovaných informacích.