Tento text se zabývá metodologií filosofické interpretace starých židovských spisů, přičemž jako hlavní příklad uvádí třetí a čtvrtou kapitolu 3. knihy Ezdrášovy. Autor argumentuje, že k těmto textům je třeba přistupovat se stejnou filosofickou hloubkou jako k předsókratovským zlomkům. Podstatná není ani tak otázka, zda byly texty původně zamýšleny jako filosofické, ale spíše jejich pozdější myšlenková relevance a dosah. Text rozlišuje mezi interpretací založenou na historickém a biografickém kontextu a interpretací textu jako takového, která hledá to, co je v něm obsaženo a nabízeno. Interpretace není vnímána jako pokus o rekonstrukci subjektivity autora, ale jako konstruktivní proces využívající moderní myšlenkové prostředky k uchopení „myšleného“. Cílem výkladu není dosažení iluzorní „objektivity“, nýbrž nalezení významů, které jsou aktuálně i perspektivně relevantní pro současné filosofické projekty. Klíčem je důsledné odlišování různých rovin interpretace při vědomí, že každý výklad je do jisté míry naší vlastní konstrukcí.