Tento text reflektuje autorův rozhovor s přítelem Bonym o posledních slovech Ježíše Krista na kříži. Ústředním tématem je Boží mlčení v okamžiku Ježíšovy smrti, které ostře kontrastuje s dřívějšími božskými promluvami při křtu či proměnění. Autor srovnává podání jednotlivých evangelistů a upozorňuje na rozdíly mezi Markem a Matoušem, kteří líčí Ježíšovu úzkost z opuštění, a Lukášem s Janem, kteří zdůrazňují smíření a dokonání. Zvláštní pozornost je věnována Bonyho radikálnímu překladu Ježíšova zvolání jako otázky po prokletí namísto tradičního opuštění. Text se táže, proč Bůh v nejtěžší chvíli nezasahuje a zůstává nepřítomen, což v Ježíšovi vyvolává pocit zavržení. Tato teologická úvaha podtrhuje význam Božího mlčení jako klíčového momentu pašijového příběhu, který otevírá hlubší otázky o povaze božství a lidského utrpení.