Rozhovor s filosofem Ladislavem Hejdánkem se zabývá vztahem mezi myšlením, informacemi a reflexí. Hejdánek zdůrazňuje, že myšlení není jen zpracováním dat, ale tvůrčím procesem vyžadujícím kritický odstup a schopnost návratu k sobě. V kontextu české společnosti po roce 1989 vyjadřuje autor skepsi; kritizuje příklon k dravému kapitalismu a přežívání normalizačních praktik na úkor navázání na hluboké myšlenkové tradice. Dále definuje filosofii jako službu Pravdě, kterou chápe nikoliv jako statickou informaci, ale jako dynamickou, 'přicházející' normu a cestu. Pravda podle něj přesahuje lidské konstrukce a vyžaduje osobní nasazení, které se vymyká pouhé rutině. Text reflektuje etickou a ontologickou dimenzi lidského života, kde autentické bytí spočívá v oddanosti této nadosobní Pravdě, která člověka osvobozuje a vede do neznáma, mimo vyšlapané cesty konvencí.