Tento text zkoumá vztah mezi filosofií a vírou jako legitimní alternativu k tradiční theologické reflexi. Autor analyzuje dějinné setkání křesťanství s řeckým myšlením a definuje filosofii jako „principiální reflexi“, která je schopna kriticky zkoumat nejen vědecké disciplíny, ale i vlastní základy a životní orientaci člověka. Klíčovým tématem je rozlišení mezi mýticko-metafyzickým myšlením, které gravituje k minulosti a nadčasovým archetypům, a biblickou vírou, jež představuje radikální obrat k otevřené budoucnosti a k „novému“. Dokument kritizuje metafyzickou zatíženost tradičního theismu a zkoumá možnost takové filosofické reflexe víry, která by dovolila věřícímu mysliteli integrovat svůj život bez nutnosti uchylovat se do izolace theologie. V závěru se autor věnuje diskusi v české evangelické theologii o legitimitě pojmu „křesťanská filosofie“ a zdůrazňuje nezbytnost filosofické práce, která se vyvaruje reliktů metafyziky a religiozity.