Tento text nabízí filosofickou interpretaci Desatera, konkrétně 20. kapitoly knihy Exodus, přičemž se distancuje od běžného chápání těchto přikázání jako pouhého morálního kodexu. Autor kritizuje přístupy, které Desatero srovnávají se starověkými zákoníky, a namísto toho se zaměřuje na jeho specifické ontologické a hermeneutické rysy. Ústředním tématem je radikální odmítnutí jakéhokoli 'zpředmětňování' Boha, a to nejen v materiální podobě, ale i v jazyce a myšlení. Bůh zde není chápán jako nejvyšší jsoucno v řeckém smyslu, nýbrž jako 'naprosto jiný', přicházející z budoucnosti jako neustálá výzva a oslovení. Etika Desatera je nahlížena jako druhotná, postavená na hlubších před-etických základech vztahu k Nepojmenovatelnému. Text vybízí k novému čtení prastarých textů prostřednictvím současné filosofie, která umožňuje překonat metafyzické stereotypy a otevřít se pravdivému smyslu, jenž k nám skrze text promlouvá v naší aktuální situovanosti.