Tento text představuje hlubokou filosofickou reflexi zaměřenou na vztah člověka ke světu a na povahu bytí samotného. Autor kriticky zkoumá omezení předmětného myšlení a metafyzické důsledky historického vývoje od mýtu k logu. Středobodem úvah je koncept primordiální události a pokus o propojení filosofických otázek s poznatky moderní fyziky, zejména kvantové mechaniky a teorie entropie. Text analyzuje proces, jakým se nicota transformuje v něco skrze sérii událostí a jak vzniká stabilita a kontinuita v jinak pomíjivém dění. Významnou roli hraje schopnost událostí reagovat na své okolí a vracet se k sobě samým, což tvoří základ předmětnosti. Práce uzavírá úvahami o negentropických tendencích a rozdílu mezi biologickým a dějinným vývojem, čímž nabízí komplexní pohled na strukturu skutečnosti a místo člověka v ní skrze optiku procesuální filosofie.