Tato recenze se zabývá knihou prof. Jiřího Hájka "Setkání a střety", napsanou v roce 1981 a vydanou u příležitosti patnáctého výročí intervence v srpnu 1968. Autor knihu prezentuje jako reflexi nad obecně známými historickými událostmi, s důrazem na opakující se vzorce v české historii. Hájek navrhuje model, kdy jsou pokrokové tendence přerušovány prudkými zvraty způsobenými vnějšími tlaky, které vedou k zotročování společnosti. Recenzent však Hájkovu interpretaci konkrétních událostí, jako je Únor 1948 a Srpen 1968, kritizuje. Tvrdí, že Hájkův výklad, který připisuje vzestup komunistické strany mnichovskému traumatu a selhání demokratického vedení, je zjednodušující. Recenzent zdůrazňuje, že Mnichov byl především projevem nespolehlivosti západních spojenců a změnou mocenských pozic ve střední Evropě. Také poukazuje na obrovský vliv Sovětského svazu a na hlubokou neznalost jeho společenského vývoje v československé společnosti, což usnadnilo komunistický převrat. Recenze končí předčasně, ale naznačuje další polemiku s Hájkovou apologetikou.