Text představuje úvod k přednášce Georga Pichta „Pojem přírody a jeho dějiny“ doplněný komentářem Ladislava Hejdánka. Picht kritizuje moderní evropské myšlení za to, že redukovalo přírodu na pouhý „pojem“. Tvrdí, že toto pojmové uchopení světa, které nahradilo dřívější formy zkušenosti jako mýtus či biblické stvoření, je nástrojem destrukce životního prostředí. Přírodověda se podle něj vyhýbá základní otázce po podstatě veškerenstva, což považuje za nebezpečné pro lidské přežití. Ladislav Hejdánek v doprovodných poznámkách Pichtovy teze rozvíjí i koriguje. Hejdánek zdůrazňuje, že problém nespočívá v pojmovosti jako takové, ale v nevhodném užívání statické řecké pojmovosti pro živou skutečnost (fysis). Navrhuje hledat nové formy neobjektovujícího myšlení, které by přírodu „neuchopovaly“ násilně. Oba autoři se shodují na historické podmíněnosti našeho chápání světa a na naléhavosti nové filosofické reflexe přírody v konfrontaci s krizí moderní civilizace.