Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
Mlat_007.jpg
====================
Číslo 3. MLAT Z 5.března 1950 Drazí a nejdražší, sliboval jsem posledně, že napíši něco víc o návrhu letní vysokoškolské konference, která bude pravděpodobně v Hronově. Od té doby se už třikrát sešla Ústředním výborem stanovená komise, ale jednotného názoru dosaženo nebylo. I dospěly události tam, že sice protinávrh podán neby 1, avšak za naši linii se celá komise odmítla postavit. Proto jsme usoudili že bude nejlépe, když se oddělíme jako velká stránka neboli bolševictvo 7máme-li s dovolením užít slavných názvů historáckých/ a když podáme jako vlastní návrh to, co bylo uvedeno v minulém Mlatu. Majíce však na paměti události, které se sběhly kolem programové přípravy středoškolské konference novoměstské, nehodláme tentokrát vzít na sebe ampana výhradní odpovědnost za přípravu programu, nýbrž hodláme se této přípravy všemi silami spoluúčastnit, pakliže se Ústření výbor rozhodne pro náš nebo pro jiný program. Víme také, že v našem návrhu jde daleko o víc než pouhé uspořádání konference; a tu jsme rozhodnutí neúnavně svědčit o tom, co jsme z Písma vyčetli a o čem jsme si jisti, že patří k nejpodstatnějším stránkám biblické zvěsti a zvláště evangelia, a to sloven, pismen i tiskem, jakožto všemi dostupnými prostředky. Jde v podstatě o společnou linii Dlaskovu a mou, k níž se přidává také Táňa a dosud nikoli plnou vahou i Petřvald. Definitivní návrh na letní konferenci vyjde jako zvláštní příloha Mlatu /a pravděpodobně i Dlaska/ ve velmi dohledné době. Na paradé, při níž bude sestaven, pohovoříme zároveň o základních liniích činnosti jiného druhu, která by měla za úkol totéž proklamování svobody chudým skrze loy ální službu bohatých. Zároveň pak sa přikročím k postupnému probírání navržených konferenčních themat na stránkách Mlatu, počínajíc příští číslem. Láda. 7xh e o logie & filosofie. 1.76 Hromádka zahájil své přednášky na Hudově fakultě minulý čtvrtek /T.j. 2.t.m./. V podstatě uvedl tři důvody, proč se uvedeným thematen zabývá. 1./ Dnes se filosofie opět stává relevantní, na světovém názoru opět záleží. Celá společnost má být budována na určité ideologii. I je třeba si klást otázku: které jsou to principy, na nichž se dnes v posledu stavi? a jak na to reaguje theolog? Je třeba při tom pamatovat, že tu jde o něco, co přesahuje hranice jmen Marx, Engels, Lenin, Stalin - poslední principy anešního úsilí mají daleko starší kořeny; těmito muži byly jen nově vyhmátnuty a formulovány. 2./ Někteří theologové jsou v nebezpečí, že znehodnocováním filosofie oslabí svou theologii. Je třeba pamatovat, že od počátku theologové vedli ustavičný, byt někdy jen latentní zápas s posledními práncipy filosofickými. Bylo a je to nutné, protože přirozený člověk jest filosof; filosofie se rozumí sama sebou, metafysika je habitem člověka. Protože však theologie se nerozumí sama sebou /není těžšího úkolu než se stát theologem, musí se theologie nějak vyrovnat s principy a kategoriemi filosofickými. 3./ Cirkev pracovala vždycky ve své nejvlastnější podstatě o to, aby byla. I když není ze světa, ví ovšem, že je na světě, a nemůže se neobirat tím, co je za jejími hradbami: nemůže se neobírat těžkost mi tohoto světa. Svět a společnost však nikdy nebyly organisovány bez idejí filosofických; ano, dějiny filosofie právě jsou obrovským dramatem v zápasu lidského ducha o zvládnutí světa. A tu je problémem, jak dalece je církev odpovědna za to, co se děje ve světě; a hlavně je problémem, jak promítnout odpovědnost církve za její hranice. Otázka zní: je možno, abychom principy theologické promítli do sféry pozemské, t.j. na př. do myšlení filosofického, právního a pod. ?

====================
Mlat_008.jpg
====================
8/2 To je asi tak to nejpodstatnější z první přednášky. /Honza ostatně vydá přesnější zápis, jak se zdá.7 Měl bych nyní několik poznámek, ale nach ám si je až na příležitější místo. PEjde hlavně o Hromádkovo pojetf filosofie jako přirozeného myšlení; bude však třeba počkat, až pochopíme tento názor lépe a přesněji. Ryc anebo nic ! ...Radikálnější cestou se dal dánský theolog Sören Kierkegaard, duševně chorý romantik a předchůdce t.zv.theologie krise.... .. Duchovní život prý nejde kupředu plynule, nýbrž skokem, jde o rozhodování bud - anebo ; anebo';.../m.Rád1./ Když se velcí i malf theologové /ovšem hlavně ti mali/ dostanou do jakýchkoliv ne snází logických, jsou vždycky nakloněni umravňovat své protivníky tím, že jde o paradox víry anebo slavnostním prohlášením, že tu končí všeliký lidský rozum, ano brž každé porušené myšlení, a že tady nadchází okamžik, kdy je třeba se odhodlat k zoufale riskantnímu rozhodnutí: pustit všecko k vodě /prodat všechen svůj majetek/ a vydat se všanc Pánu Bohu na milost a nemilost /koupit si za to vše tu krásnou, nejkrásnější perlu/. Na jedné straně stojí svět a sakumprásk všecko, co má se světem něco i maloulinko společného - a na druhé straně stojí království nebeské. A nelze švindlovat, prohlásí takový theolog rigorosně, nelze koket ovat na obě strany. Bud- anebo. Nic třetího. Atd.At d. Do nekonečna bychom mohli pokračovat v nejrůznějších obměnách, a pořád, a ještě do rána. Ale poněvadž to nechceme přehánět, přistupme k antithesi. Co je zvláště důležité a na co bych chtěl především upozornit, je to, že oněm pánům nějak nezbylo místa pro rozvahu. Rozvaha je pro ně už polovičatost. To je však jenom mohutným dokladem toho, že v podstatě nechápou nebo že konec konců jak si nepočítají vážně s tím, že Pán Bůh klade na člověka své požadavky a že na něm žádá jejich plnění; že tyto požadavky a příkazy jsou, jak říká Rádl, "programové, methodické, to jest právě řízené soudnosti/rozumem/"; že Pán Bůh skutečně zasahuje do běhu tohoto světa a že je skutečně jeho Pánem; že si vede své lidi dějinami a že jim nikdy nedává upadnout i do chaosu a propastné zoufalosti /což je jenom chaus duše/; že Hospodin chce na člověku milosrdenství a ne oběti, což znamená, že nechce, aby se člověk vzdával toho co má, nýbrž aby přinášel, vnášel do světa ducha pravdy, lásky a milosrdenství. Nestojí na jedné straně svět a na druhé království Boží; úsilí o prosazení Božího království /nebo uskutečnění, naplnění atd. je nemyslitelné jinde než právě na tomto světě. Tento svět je nezbytným pozadím každého takového úsilí, i když samozřejmě takové úsilí není ze světa. Krá lovství Boží nepřijde náhle a zjevně jako změna režimu, nedojde k němu hlasováním v parlamentu ani žádnou sebe duchovnější a náboženštější revolucí, nýbrž už je mezi námi, uprostřed nás. Jeho stopy jsou v dějin nách, t.j. na tomto světě, a my nemáme jiné možnosti, než právě na ty to stopy navazovat. Chtít je přeskočit znamená romantickou vzpouru proti vlastnímu lidství, proti člověckosti. To ovšem není jen hřích a samý hřích; ale i kdyby někdo nechtěl nic jiného vidět: člověk se ne smí bouřit proti svému hříchu, nesmí s nfm sám chtít skoncovat, nesmí radikálnicky škrtnout o své újmě celou svou minulost a slavnostně začínat vý život. Jediný Bh je mocen jej vyvázat z jeho otroctví, jediný Ježíš Kristus jej může očistit od hříchu, jediný on může vymazat zápis, jediný on má právo jej postavit na práh nového, skutečně nového života. Člověk sám má jediné právo: nést svůj hřích před svého Pána a pokorně žádat milost. Prakticky pak mezi lidmi, ve společnosti to vypadá tak, že zjevně reviduje to, co revidovat umí a nevzteká se, když mu někdo připomíná noN staré hříchy A revise není možná bez rozvahy: revidovat sebe i jiné není možné jinak než rozumným uvážením a odůvodňováním. Ne tak, že by na to rozum stačil a že by rozum mohl napravit všechnu zlost a bidu, nýbrž že bez rozumu a bez rozvahy to nejde. V tom je obrovská chyba romantiků à la Kierkegaard a v tom je také obrovská chyba t.zv. theologie krise a

====================
Mlat_009.jpg
====================
Čisté rozhodnutí. dialektické theologie, ale také chyba obecného myšlení protestantského v dnešní době. S tím souvisí ještě jedna věc, která už překračuje hranice konfesijní a která se stává náladou velice rozšířmou mezi lidmi, usilujícími o čistotu mravní. q "Zřekl ses všeho, abys byl svobodný.Udělej další krok, zřekni se mohody samotné svobody: a všechno ti bude dáno." "Já vín. Máš štěstí, že jsi mohl volit. "To znamená, že ty to štěstí mít nebudeš." "Viš, není to definitivní. Později 3 Nech mě trochu vydechnout," řekl Matouš. "Vydechuj," řekl Brunet, vydechuj, ale pospěš si. Zítra budeš příliš stár, budeš mít své drobné návyky, budeš otrokem své svobody. A možná, že svět bude příliš starý.".. "Později ? Spoléháš se na vnitřní osvícení, aby ses rozhodl, vydáváš se v nebezpečí, že budeš dlouho čekat. Představuješ si snad, že jsem byl přesvědčen, když jsem vstoupil do K.S. ? Přesvědčení, to se vytváří. "Já dobře vím: klekni a budeš věřit. Máš možná pr pravdu. Ale já chci nejdříve věřit. "Přirozeně," řekl Brunet netrpělivě. "Vy intelektuálové jste všichni stejní: všechno pra ská, všechno táhne k čertu, pušky co nevidět vystřelí samy a vy si tu pokojně sedíte, dožadujete se práva být přesvědčení. Ach, kdybys jen mohl vidět mýma očima. Pochopil bys, že čas kvapí. Tak tedy ano, čas kvapí, nu a ?" "Kdyby mě mohl někdo pochopit,"myslil si Matouš. Odhodlal se: přesvědčit Bruneta byl jediný prostředek, který mu zbýval, aby přesvědčil sám sebe. Nemám co hájit: nejsem nijak pyšný na svůj život a nemám sou. Moje svoboda ? Tíží mě: jsem už léta svoboden a nemám proč být svoboden. Zmírám touhou vyměnit ji konečně jednou za nějakou jistotu. ... Tak tedy vidíš: nemohu se zapojit, nemám pro to dosti důvodů Vztekám se jako ty, na tytéž lidi, ale nedostatečně. Nemohu za to. Rozhodně se nemusíš ospravedlňovat, nikdo tě neobviňuje. Uchováváš se pro lepší příležitost, je to tvé právo.... Jenomže se bojím, že nepřijde tak hned. všechno." je všech Také jsem si to říkal," řekl Matouš: "Híkal jsem si, že snad nepřijde nikdy nebo příliš pozdě, nebo možná není příležitostí. "No a ?" "No, pak jsem ubožák. To je MADARA /Jean-Paul Sartre Zdá se, že se nejprve musím omluvit za tak obrovský citát; je však příznačný po mnoha stránkách. Desítky a stovky stránek by bylo možno popsat jen rozborem těchto řádků. Mohu však vybrat jen několik poznámek, které pro tu chvíli považuji za nejdůležitější. Jistotu si lidé představují jako něco, proti čemu není obrany, co člověka přemůže, uchvátí, rozdrtí, čeho je možno jen posledhnout sloven: romanticky. Důsledkem toho je, že proti všemu, co si žádá jejich loyálnosti, se zkoušejí bouřit. A když to jde, tedy to není jistota a šlus. To znamená, že v podstatě nechápou, co to je loyalita: to je akt upřímnosti a nikoli nutnosti a donucení. Místo loy álnosti se můžete vždy bouřit; revoluce a vzpoura není a nemiže být argument. Vždycky je mysli-

====================
Mlat_010.jpg
====================
10/ telný morální opak toho, co právě děláte. A právě tak je faktem, že se neubráníte pomyšlení právě na tento opak třebas jen nejletmější myšlenka, ale je tam a vy to víte. A tu je naprosto a docela falešné se chtít osvobodit o takovýchto nečistých by-produktů svého myšlení, nýbrž je třeba usilovně činit to, co je v našich myšlenkách lepšfho, čistšho a pravdivějšího. Je třeba vybírat a ne podléhat byt i nejsvětější moci a síle. Jestliže někomu slíbím lásku, rozhodl jsem se pro to, co mne k lásce vede: a od té doby odstraňuji neúnavně všechno, co naší lásce překáží a posiluji to, co také ji posiluje. A při tom při všem je ovšem stále jasno, že ve mě je také nevěra, nenávist, lhostejnost, neslušnost a přikrost atd. Nemá cenu si to zastírat a nebo kvůli tomu lásku neslibovat: to všechno patří k člověckosti, a pro křesťana jako pro nikoho jiného mocně platí přísloví: homa sum, nihil humanum a me aldenum puto. Miluji ne proto, že by ve mně bylo více lásky než nenávisti, nýbrž že jsem rozhodl, že láska je vyšší než nenávist. Tak tomu je a ne jinak. Proto na otázku: miluješ-li me? není jiné odpovědi než bud miluji a stále více budu milovat - anebo nemiluji a stále méně budu milovat a více nenávidět. Nelze, v podstatě nelze odpovědět: nevím, zda tě miluji. Tuto odpověd sice často v různých formách čítáme v moderní literatuře, ale je to tak zvrácené jako je zvrácené celé moderní myšleaf. Láska je společný program dvou bytosti /nebo více/, a nikoli pohnutka jejich jednání. Celým životem, celým jednáním budují čistotu vztahů mezi sebou a lidmi, ale není tomu tak, že bych nejprve musel očišťovat své pohnutky a motivy. Ne že by o ně vůbec nešlo, nýbrž že je mohu očistit jenom tak, že své jednání a svůj život mezi lidmi usměrňuji a podřizuj vy sokým mravním požadavkům. Zlé myšlení ovšem vychází ze srdce, ale jen titán a romantik by si chtěl srdce vyměnit sám: je třeba vykonávat všechno, co je přikázáno, a nad to prosit Pána o čisté srdce. Ne na.orp pak, že bych čekal na obnovu srdce a do té doby nic nedělal, abych nic nepokazil. Ale když jednám a plním příkazy, nemohu jinak než se řídit přikla dem těch, kdo už přede mnou podle svých možností správně jednali a příkazy plnili: tu nejde o nějaké zoufalé a riskantní rozetnutí uzlu tím, že se pověsíme na Pána Boha nebo na marxismus nebo na cokoli jiného. Není možno se takto pověsit aniž by to jistotně byla chiméra modla. Poslušnost a milosrdenství - v tom je jistota stále mohutnější, tím větší, čím jsme poslušnější a milosrdnější. Milosrdenství je napřed a jistota potom. Kdo by to chtěl obrátit, nevěří v Boha. Dlask č. 21. Všem vám, nilí přátelé, bych chtěl říci, aby ste si ještě mnohokrát přečetli posledního Dlaska. A tobě, Dlasku, bych chtěl připomenout, aby s neotálel a véc propracoval a sepsal pro KR. Sám jsem byl nesmírně vděčen za ty řádky. Po dlouhém čase opět povznášející, radostná a povzbudivá četba. Díky. Cihla č. 2./1./ Nechtěl bych se zvlášť zmiňovat o nevkusnosti úvodu. Připomínám jen, že neodpovídal ani té neote sanosti, jakou je snámá obyčejná cihla; a pak to, že z cihel je možno dělat leccos /nejenom ty chrámy/, zatím co mlat 7také z cihel/ má už své určení. Tam se přináší sklizeň, tam se ze slámy vytřepává zrní, tam se odděluje koukol od pšenice a tam se plevy nechávají odnést větrem, zatím co čisté zrno se shromažďuje do sýpky. Svědčí o malé představávosti mláděte, které sotva odrostlo svému juniorství a vydalo slavnostní prohlášení při prvním škobrtnutí o první cihlu, že na tohle všechno nepřipadlo samo. Insert. Dár 1, Play, 18; 1; 1; 18: Zňáčka: celo za číslo do adm.t.1. 6, 2, 3, 7, 16, 12, 20. Císlo Nazdar! Labda Váš