Úvodní text z roku 1991 reflektuje obnovení časopisu Česká mysl a činnost Jednoty filosofické v postkomunistickém Československu. Autor zdůrazňuje potřebu autentického filosofického dialogu v pluralitním prostředí, který by překonal desetiletí ideologického útlaku. Hlavním úkolem je odlišení skutečné filosofie od jejích napodobenin a důraz na pojmovou práci namísto pouhé rétoriky či mýtu. Text se rovněž zabývá významem české identity ve filosofii, kterou nechápe nacionálně, ale jako kritické navázání na domácí tradice a specifika českého jazyka. Cílem české filosofie by mělo být zprostředkování porozumění mezi domácím myšlením a širším evropským kontextem. Filosofie je zde představena jako úsilí o pravdu a společenství myslitelů, které má ambici aktivně vstupovat do celoevropské diskuse nikoliv bezejmenně, ale s vlastní myšlenkovou identitou.