Text se zabývá problematikou překladu německého filosofického termínu „Wesen“ do češtiny a širšími otázkami tvorby české filosofické terminologie. Autor upozorňuje na rozpor mezi etymologickou přesností a zažitou filosofickou tradicí. Argumentuje proti mechanickému sjednocování překladů, neboť stejné termíny (např. Heideggerovo a Jaspersovo „Dasein“) nabývají u různých myslitelů odlišných významů. Navrhuje, aby se česká terminologie vyvíjela autonomně a citlivě k vnitřním možnostem jazyka, nikoliv jen jako otrocký odraz cizích předloh. V závěru rozlišuje mezi pojmy „bytnost“ a „jsoucnost“ a nastiňuje možnost uplatnění novotvarů, jako jsou „jestota“ či „jestost“, pro přesnější vyjádření ontologických nuancí. Práce zdůrazňuje, že překladatelská praxe je sice pro rozvoj terminologie inspirativní, ale konečná podoba pojmů musí vycházet z hlubšího pochopení filosofického kontextu a jazykového úzu.