Text se zabývá rolí výuky filosofie na theologické fakultě, přičemž zdůrazňuje, že jejím úkolem není být pouhou pomocnou disciplínou či doplňkem chybějících témat. Hlavním posláním filosofie v tomto kontextu je kritická reflexe toho, jakým způsobem užité filosofické nástroje a pojmové aparáty ovlivňují samotnou theologickou práci, a to i v případech, kdy si to theologové plně neuvědomují. Autor argumentuje, že theologie se svou povahou blíží filosofii, neboť si nárokuje celostní pohled na svět a nemůže ze svého zájmu vyloučit žádnou oblast lidského vědění. To zahrnuje nutnost konfrontace s přírodními vědami i humanitními obory. Důkladná znalost dějin filosofie je pak nezbytná pro porozumění starším theologickým textům a dogmatickým formulacím. Skutečně hluboký theolog se proto musí orientovat v současném filosofickém diskursu i v klíčových myšlenkových systémech minulosti, neboť je to v nejvlastnějším zájmu integrity samotné theologie a její schopnosti kriticky reflektovat vlastní metodologická východiska.