Tento text se zamýšlí nad úlohou filosofie v současné době a polemizuje s Hegelovým pojetím filosofie jako zpětného ohlédnutí, symbolizovaného sovou Minervinou. Autor tvrdí, že filosofie by neměla být pouze opožděnou reflexí dějin, ale naopak by měla aktivně hledět do budoucnosti. Podobně jako Venuše, která se objevuje před východem slunce, může i filosofie předjímat události dříve než politické či společenské elity. Klíčovým úkolem filosofa je překročit pouhou extrapolaci současných trendů a připravit společnost na nepředvídatelné a nové skutečnosti. Filosof je zde přirovnáván k starozákonním prorokům, kteří ukazují k tomu, co přichází, aniž by si však nárokovali neomylnost. Důležitým aspektem je rozlišení mezi věštěním nezvratných dějů a varováním před možným nebezpečím, kterému lze díky včasnému uvědomění předejít. Filosofie tak v této vizi představuje nástroj orientace v budoucnosti a zdroj odvahy tváří v tvář neznámému.