Tento text předkládá kritickou reflexi Komenského konceptu nápravy, který autor chápe jako obnovu původního stavu dokonalosti. Ačkoliv je tato myšlenka zakotvena v mýtické a antické tradici předpokládající počáteční plnost, autor zdůrazňuje přínos Komenského systematického rozlišení mezi předmětem, prostředkem a činitelem nápravy. Článek konfrontuje toto pojetí se současnými poznatky v biologii a genetice, konkrétně v oblasti regenerace a opravy genetických informací. Zatímco moderní věda se podrobně věnuje mechanismům a prostředkům nápravy, zcela přehlíží aspekt činitele. Autor argumentuje, že negentropické procesy v živých organismech nelze vysvětlit pouhým popisem mechanických procesů; vyžadují pochopení fenoménu aktivity, práce a výkonu, které vycházejí z určitého centra či původce. Tento činitel není pouhým objektem, ale garantem cílené činnosti. Text tak vybízí k hlubšímu filosofickému zkoumání aktivity, která stojí v protikladu k entropickým tendencím a tvoří základ života.