Tento text reflektuje autorovu kritickou recepci Patočkova pojetí 'zjevování' a Heideggerova konceptu 'ponechání jsoucího tím, čím jest' (Sein-lassen). Autor se vrací ke své účasti na Patočkových poválečných seminářích a ke svému článku o Hromádkově pojetí pravdy, v němž argumentoval, že pravdivé odhalování vyžaduje aktivní zásah do skutečnosti, nikoli pouhou pasivitu. Přestože Patočka autorovy výhrady mírnil tvrzením o nepochopení Heideggera, text zdůrazňuje napětí mezi statickým ponecháním jsoucna a dynamickým 'přistupujícím' prvkem, který je pro Patočku sice nejsoucí, ale zásadní. Autor dále popisuje, jak jej tato provokativní setkání s Patočkovou filosofií konce čtyřicátých let ovlivnila v jeho vlastním navazování na odkaz Emanuela Rádla. Patočkův náročnější pojmový aparát autorovi umožnil Rádlovy myšlenky korigovat a dále rozvíjet v širších ontologických souvislostech. Tato osobní vzpomínka tak osvětluje klíčové momenty formování české filosofické tradice v dialogu mezi fenomenologií a křesťanským myšlením.