Text se zabývá filosofickou otázkou původu a podstaty subjektu jako aktivní entity, která ustavuje svou vnitřní integritu skrze vlastní činnost. Autor zkoumá napětí mezi aktivitou subjektu a jeho predispozicí minulostí či vnějšími strukturami. Klíčovým problémem je moment vzniku: jak se ustavuje počátek bytí subjektu, který k vlastnímu sebeustavení ještě nemá předpoklady, protože doposud neexistuje? Jako východisko autor navrhuje specifickou interpretaci "stvoření", které není chápáno jako jednorázový akt, nýbrž jako proces spojený se "základním aktem víry". Tento akt víry není chápán jako vlastní výkon subjektu, neboť subjekt v daném momentu ještě není plně přítomen, ale je mu za jeho vlastní jakoby připsán či započten. Studie tak nabízí originální vhled do ontogeneze subjektivity, kde se prolíná ontologická nutnost s transcendencí a vírou, čímž nově definuje dynamiku mezi strukturou, minulostí a vznikajícím vědomím subjektu.