Tato úvaha se zabývá možností pozitivního vymezení pojmu „metafyzická zkušenost“ prostřednictvím reinterpretace antického termínu FYSIS. Autor definuje FYSIS jako složku bytí (EINAI), díky níž se proto-subjekt stává skutečným subjektem v čase. Tento proces zahrnuje vlastní aktivitu a reaktivitu na okolí, ale především prvek sebe-ustavení, který nelze odvodit z daných skutečností ani okolností. Toto sebe-ustavení vychází z něčeho ne-jsoucího a ne-daného, co leží mimo sféru jakékoli FYSIS. Text zavádí pojem MÉFYSIS pro označení této ne-fyzické, zakládající skutečnosti, která není součástí subjektu ani vnějšího světa. Hlavní otázkou zůstává, zda je lidské vědomí schopno zakoušet toto ne-fyzické „něco“. Pokud taková zkušenost existuje, pak lze termín „metafyzická zkušenost“ považovat za oprávněný. Studie tak nabízí ontologický rámec pro pochopení limitů fyzického bytí a jeho transcendentálního ukotvení v aktu sebe-zrodu subjektu.