Text se zabývá ontologickou povahou lidského „Já“, které spolu se Světem a Pravdou řadí mezi nepředmětné skutečnosti. Autor argumentuje, že „Já“ je z definice ne-předmětem a jedinečnou entitou, kterou nelze ztotožnit s ničím minulým ani budoucím. Kritizuje tradiční předpoklady o původu „Já“, které sugerují, že subjekt odněkud „přichází“ jako již hotová bytost. Pokud odmítneme představu o preexistenci, musíme konstatovat, že „Já“ přichází z „odnikud“. Autor toto „odnikud“ identifikuje s budoucností, která je v evropské tradici ovlivněné řeckým myšlením vnímána jako neskutečná a nejsoucí. Skutečnost je zde mylně omezována pouze na aktuální přítomnost. Práce dospívá k závěru, že vznik každého jedinečného „Já“ představuje „stvoření z ničeho“, tedy proces, v němž do přítomnosti vstupuje radikálně nové, dosud nejsoucí jsoucno. Tento koncept zásadně proměňuje chápání subjektivity i samotné povahy skutečnosti.