Tato recenze Ladislava Hejdánka z roku 1963 hodnotí stěžejní dílo Karla Kosíka „Dialektika konkrétního“. Hejdánek označuje knihu za jednu z nejvýznamnějších poválečných filosofických prací, která přináší originální marxistický pohled na „věc samu“. Kosík se zaměřuje na destrukci světa pseudokonkrétnosti a fetišizované praxe, přičemž zdůrazňuje roli lidské aktivity při odhalování autentické skutečnosti. Hejdánek oceňuje Kosíkův humanismus a pojetí člověka jako aktivního subjektu, který v dějinách uskutečňuje svou svobodu. Zároveň však vznáší kritické připomínky: vytýká Kosíkovi přílišné omezení ontologického významu aktivity pouze na společenskou sféru a nedostatečné rozlišení pojmu subjektivity. Autor recenze také polemizuje s Kosíkovým výkladem původu předmětného myšlení, které Hejdánek nevidí jen v kapitalismu, ale již v antické metafyzice a mýtu. Celkově recenze vyzdvihuje Kosíkův přínos k restituci skutečné filosofické problematiky a jeho snahu o polidštění světa.