Diskuse se zabývá složitým vztahem křesťanské církve, která je vnímána jako nesoucí «antikristovské rysy», s vírou, kterou zprostředkovává. Premiérou je zjištění, že církev je «ireformabilní» a «nepravdivá», přesto však «zprostředkovává víru». Druhou premisou je nutnost «společného žití víry», nelze ji opustit ani jí plně přitakat, což vede k «janovské» situaci. Reaguje na toto očekávání «něčeho podstatně nového», srovnatelného s příchodem Ježíše, a nutnost kritické práce na «odlučování zrní od plev». Zdůrazňuje, že navzdory «znečištění» a «smísení s nečistotou» je církev jediným zdrojem, z něhož lze čerpat. Pozitivní smysl spočívá v «sebekontrole», «akcentu» na to neuspokojit se s málem a očekávat «cosi opravdu velikého». Modlitba je chápána jako «reflexe víry», «jediný pozitivní čin» v «planýrování» sebe sama, umožněný bytím «osloven». Následně se debata soustředí na Ježíše jako historickou osobu a jeho «archetypální» povahu, přičemž «ukřižování» je klíčové pro jeho poznání a «osobitost», která však není plně definovatelná.